YouTube: od anarchie k diktátu hyperkorektnosti – cesta se Suzan Wojcicki (2014–2023) | Kapitola 3

To, co začalo měnit názor YouTube, byly nátlakové aktivistické akce zaměřené na zadavatele reklamy, protože tito aktivisté, nezřídka pokrokově levicoví aktivisté, objevili, že mohou kapitalismus vodit za to, kde ho to bolí: Za peníze. Tento nepřímo vedený boj už efekt měl a vedl k restrikcím, které pro změnu vedly ke vzpourám tvůrců – a pak začalo složité balancování, které hlavně pod taktovkou Suzan dovedlo YouTube tam, kde je dnes.

Řekněme si to na rovinu: Některá rozhodnutí měla svůj smysl, například rozdělení obsahu na dospělý a ten pro děti. Ať už chceme nebo ne a ať už kritizujeme, že opravdu není dobrý nápad nechat děti zírat na neomezený obsah od chvíle, kdy se jim rozlepí oči, velká část rodičů používá telefony a tablety jako „digitální dudlík“, který děti uklidní, umrtví a usadí je doma, zatímco jinak by dělaly brajgl všude možně. 

Tohle není dobře, to my víme – jenomže YouTube není charita a bing watching dětského obsahu přináší bing watching reklam mířených na děti. Ostatně od toho jsou tu rodiče, aby se starali o svoje potomky – a taky všelijaké dětské zámky a časovače, že ano? YouTube se stará o to, aby do bing watchingové session pro děti neprotékalo něco označeného jako bing watching pro dospělé, to je všechno. Není to jediný problém s dětským obsahem, spousta věcí mířených na děti je opravdu divných – ale tady jde o to, aby nebyly dost divné na to, aby se k tomu nedala nalepit reklama.

To samé platí i pro obsah pro dospělé. Začalo to jako tažení proti extrémismu, ale dnes jsme se dopracovali k tomu, že se demonetizují videa s historickým obsahem, s technickým obsahem, pokud máte něco s kvéry – no tak rovnou zapomeňte. Cenzuruje se všechno možné, cenzurují se háknkrajcy v dokumentárních filmech, ale také se cenzuruje v normálních filmech, což už začíná být neuvěřitelné. Pokud jste si z YouTube nestáhli historické filmy dřív, tak se prosím pěkně nedivte, že ženské tam dnes mají rozmazané poprsí, maže se něco v pozadí, vypípávají se nadávky a vulgarismy až v takovém rozsahu, že výsledek nedává smysl.

YouTube vylil z vaničky s vodou i dítě – a já považuji za pekelně zábavné, že se v naší nejdemokratičtější a nejsvobodnější společnosti vracíme doslova do středověku, kde máme zakázaná slova. Jedna z věcí, která mě zaujala na Tisíci a jedné, je to, že v ní nenajdete slovo „sebevražda“, ale používá se tam opis „náhle padl/padla mrtev/mrtva k zemi“. Dnes jsme na tom na YouTube podobně, slovo „suicide“ je tabu– a tak se používají neopoetismy jako „ukončit sebe sama“ či „vymazat sebe sama“ („self delete“, „removed himself/herself“). Nádhera!