YouTube: od anarchie k diktátu hyperkorektnosti – cesta se Suzan Wojcicki (2014–2023) | Kapitola 2
Seznam kapitol
Suzan Wojcicki, bývalá šéfka YouTube, zemřela 9. srpna 2024 na rakovinu plic. Odešla v šestapadesáti, což je nepříjemně brzo – a zanechala za sebou spoustu pozitivní práce, ale také spoustu kontroverzí. Rozhodně však formovala nejen YouTube, ale celá sociální média do té podoby, v jaké je máme dnes.
Spolupráce s Google vlastně začala o rok dříve, protože první kanceláře Google byly v garáži Wojcických v Menlo Parku. Susan pomáhala s prvními virálními kampaněmi, pomáhala s návrhem loga a „Google Doodles“ a také pomáhala vyvíjet Google Image Search. V roce 2003 dostala na starost AdSense a pomáhala vyvíjet analytické produkty AdWords, AdSense, DoubleClick a Google Analytics.
Dostala také na starost Google Video Service, se kterým soutěžil startup YouTube. Suzan doporučila akvizici tohoto startupu v roce 2006 za v té době neslýchaných 1,65 miliardy dolarů a řídila jeho fúzi s Google. V roce 2014 dostala celý YouTube na starost a řídila jeho rozvoj, což ji nebránilo dělat řadu dalších aktivit, jako být v radě Salesforce, v radě organizace Room to Read, která se zabývá rovnými příležitostmi ve vzdělávání a také v radě UCLA Andreson School of Management. To je docela dost vedlejších aktivit.
To, co Susan přinesla YouTube, je na jedné straně úspěšný obchodní rozvoj, protože dnes YouTube živí více lidí než kdy jindy: V roce 2020 YouTube vyplácel tvůrcům 5,5 miliardy dolarů, v roce 2021 pak 7,5 miliardy dolarů a v roce 2022 už 9 miliard dolarů. To dovolilo mnohým – a zvláště nemoudrému potěru – žít v představě, že vydělávat si jako youtuber a influencer bude mega jednoduché a z těchto povolání udělalo cíl číslo jedna pro nastupující generaci. (Ach, kdyby věděli!)
Na druhou stranu se z „YouTube“ stala docela dost „SusanTube“, protože Susan podle všeho se značnou nelibostí sledovala, kam se YouTube samospádem vyvíjí. To je na jednu stranu pochopitelné, protože před deseti lety byl YouTube tak trochu Divoký Západ, kde procházelo úplně všechno a důsledkem bylo to, že se zdálo, že nejúspěšnější bude ten, kdo bude nejdrsnější. Nezáleželo na tom, jak moc velká jste guma, stačilo mít silné kecy – a úspěch mezi dětmi byl zajištěn, protože děti nepoznají, že máte IQ startujícího mopedu, ty reagují na první signální a na to, kdo je jaký frajer a co si dovolí.
V té době měl YouTube strategii, že moc neomezoval obsah, zajímal se hlavně o zaujetí publika – a spory ponechával mimo sebe, byl tedy „platformou, nikoliv vydavatelem“ – a kdo měl problém s nějakým youtuberem, mohl se s ním soukromě soudit. Tohle by YouTube asi moc nevadilo, i několik šílenců, jako byla Nasim Najafi Aghdamová, původem Iránka, která emigrovala do USA. Ta měla svůj kanál zaměřený na veganství a ochranu zvířat – a když se dopracovala k závěru, že ji YouTube schválně omezuje sledovanost a platí málo peněz, koupila si zbraň a šla tam střílet.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
