YouTube: od anarchie k diktátu hyperkorektnosti – cesta se Suzan Wojcicki (2014–2023) | Kapitola 4

Pointa je v tom, že pokud chcete posuzovat, kde je takový obrat na místě a kde ne, musíte posuzovat kontext, což vyžaduje určité nuance. YouTube je ale obrovský mlýn na data, kde nikdo nemá čas posuzovat nějaké nuance. Za celou dobu své existence si YouTube nevybudoval nějaký transparentní mechanismus posuzování a odvolávání se, což je pro změnu důsledek našich báječných zákonů: Právníci objevili, že aby někdo mohl firmu úspěšně žalovat, musí firma reagovat, aby se žalující měl čeho chytit. Pokud firma nic nedělá a maximálně odpovídá frázemi typu „porušili jste pravidla komunity“, máte mizivé šance čehokoliv dosáhnout. To je přesně ten důvod, proč vám firma, kde se hlásíte o zaměstnání, buď negativně neodpoví vůbec, anebo jen velmi obecně: Pokud se nemáte čeho chytit, máte smůlu.

Netransparentnost YouTube není bug, je to feature. YouTube dělá obrovské množství rozhodnutí – a aby se nemusel párat s desítkami tisíc kauz, rozhodl se na to jít takhle, s minimem vysvětlování a obecné interakce. Pokud vám někdo udělá něco hodně moc zlého, například vám opakovaně vystrikuje kanál, tak po vyčerpání toho oficiálního „skoro ničeho“, co máte na odvolání, nezbývá než doufat, že máte kamarády, kteří mají kamarády, která znají někoho v YouTube, který možná udělá něco navíc – jinak máte smůlu. Tohle je realita– a to je taky bod, do kterého nás dostala Susan.

Potom tu máme doslova urputnou bitvu s adblockery, protože – a to si přiznejme – obsah na YouTube je primárně výcpa mezi reklamami. Vzestup adblockerů je do značné míry reakce na přemořenost webu reklamou: Občas vidím, jak vypadá neadblockovaný web a je to tak příšerné, že by člověk plakal. 

Jsou weby, které v podstatě neexistují jako weby, je to něco jako bludiště reklamních pastí z Prince of Persia, kde vše slouží k tomu, abyste omylem klikli na reklamu a udělali tím bájný proklik, to číslo, na které se podívají marketingoví manažeři v zasedačkách a blahem zachrochtají, protože to je vše, co vidí. Nikoho nezajímá, že klikáte omylem a že ne, padesátiletému chlapovi, jako jsem já, prostě ty vložky s křidélky neprodáte, i když vám omylem vyrobí padesát prokliků denně.

YouTube není tak příšerný, ale v tom, jak se mu nedaří zacilovat a jaké kraviny mi v reklamách nabízí, začíná být podobně zoufalý. A nyní je zoufalý v tom, jak pumpuje reklamu za každou cenu a bojuje s adblockery i v situaci, kdy to je vážně otravné, například když pracujete s vlastním videem – i tam vám cpe reklamy na Hero Wars a podobné hovadiny. Ano, můžeme si koupit prémiovou službu, dobře. Ale ta by neměla být jenom o tom, že to bude o něco méně otravné. 

Ale tím se vracíme zpět k tomu základnímu bodu: Že YouTube je především nosič pro reklamu. Suzan byla marketingová manažerka a velmi dobře chápala tenhle koncept, bohužel až tak, že se vlastně postavila proti původnímu duchu služby a proti dominujícímu názoru uživatelů, což bylo velmi dobře vidět u posledních YouTube Rewind videí, která se stále více rozcházela s realitou.