YouTube: od anarchie k diktátu hyperkorektnosti – cesta se Suzan Wojcicki (2014–2023) | Kapitola 5

Publikum chce něco jiného, asi ne lepšího – ale jiného, zatímco YouTube chce mít neproblémový obsah proložený reklamou. Je to, svého druhu, boj proti lidské přirozenosti, která má často daleko k ideálům, snahou zabalit do zábavního sýra reklamní pilulku. Je jasné, že největší zájem nevzbudí přednášky z trigonometrie, ale videa, kdy ti namachrovaní a bezohlední flexí tím, že nemusí nic vědět a nic dělat a stejně se koupou v penězích: To je odraz „světa neúspěšných“, kteří věří tomu, že i oni se budou koupat v prachách, když investují do projektů těchto borců – a přitom jim nedojde, že to oni, ti neúspěšní, sponzorují ty, které obdivují.

Ale to nevadí, dokud to generuje views, generuje to imprese, je tím směrem třeba jít.

Další problém je v tom, že nezáleží na tom, jestli je to, co lidé vidí skutečné – stačí, že to je populární. Ne, nemluvím tu o dezinformacích, protože osobně znám jenom málo opravdu zjevných dezinformátorů, kteří byli tak populární, že by na tom vydělali: Patrně jenom Alex Jones, kterého ale dohnal americký právní systém a žaloby poškozených. 

Je jiná a mnohem nebezpečnější kategorie – a to jsou lidé, kteří si tvoří vlastní realitu, tvoří iluze o tom, že něco je hrozně snadné, hrozně jednoduché – a přitom je všechno zcela falešné. Ano, mluvím o poslední kauze gigantického kanálu Mr Beast, „pana charity“, který prorazil se svými charitativními programy i do klasických médií... a nyní se ukazuje, že podle všeho není o moc lepší než ti, kteří otevřeně flexí svými falešnými úspěchy.