Články na téma úvaha

V pátek 26. září byl oznámen masivní kyberútok na routery Cisco. Ano, s tím, jak se čím dál více zařízení připojuje k internetu, roste i počet útoků. Není to ale ani zdaleka jediný důvod, proč se kyberútoky a malware staly tak oblíbené a proč je stále více států zapojuje do svých strategií.

Hmm, něco bych si zahrál. Ale co? Tohle znám, tohle mě nebaví, do tohodle se mi nechce. Tak něco koupím. Hmm, to je blbost, co dál? Tak nějaké retro. Cože, tohle mě kdysi bavilo? Mein Gott...

V poslední době se řeší tak zvané problémy s fake news. V nejjednodušším chápání jde o problém s informacemi, které neschválila oficiální propaganda. Tento problém ale není ani nový, ani unikátní. Dnes je existence propagandy a countepropagandy exponována proto, že oficiální propagandě už věří jen málokdo.

Když se objevil AdBlock, byl to obskurní plugin pro pár nerdů. Dnes má 200 milionů uživatelů a digitální vydavatelé ho označují za největší hrozbu pro svou existenci. Dokonce začali s řadou „osvětových kampaní“, které ve mě ale vůbec nevzbuzují lítost. Za tuhle polízanici si můžou sami a jsem si téměř jistý, že oni sami ji nevyřeší.

„Kdyby dal tolik inteligence a energie do výzkumu, už jsme mohli mít lék na rakovinu.“ Tak tohle je věta, kterou jsem slyšel hodně často, obvykle potom, co jsem někomu předvedl opravdu vychytanou konstrukci v Minecraftu, nový řadič pro SDXC disky, který se připojuje k ZX Spectru anebo podobnou vychytanou věc, jejíž praktická hodnota je fakticky nulová.

Stroje přicházejí a berou pozvolna i ty zbytky práce, které měl civilizovaný svět pro ty méně kvalifikované. Automatizace se dá přitom do praxe zavádět různým způsobem. Můžete ji dělat chytře a šikovně. Můžete ji dělat hloupě a nešikovně. Anebo ji můžete dělat jako Tesco.

PC nebo konzole? Apple nebo PC? Atari nebo Commodore? ARM nebo x86? Intel nebo AMD? S postupem doby se zdá, že tyhle otázky mají čím dál tím menší smysl. Z velkých počítačů přecházíme na nicotná zařízení s kratičkou morální životností. Nejmladší generace už nezkoumá hardware, zajímají ji služby.

V úterý 4. listopadu jsem zašel na představení nových procesorů Intel Core M. Ty jsou samy o sobě výborné a objeví se v nové a ještě ultrovnější verzi ultrabooků a mohou nám konečně přinést vodotěsné počítače. Ovšem představením Intel Core M to zdaleka neskončilo! Jaká je vize naší budoucnosti podle velkých hráčů na trhu?

Dnešní historickou tryznu bych věnoval systému, který bude v budoucnosti patřit mezi ty nejzapomenutější – a to přesto, že je dnes nejrozšířenější. Ano, mluvím o počítačích kompatibilních s PC, po kterých nezbude ani zblo. Tedy nějaké zblo po nich zůstane, ale ve srovnání s původní velikosti PC světa to bude jen takové škytnutí…

Většina technologických webů se zaměřuje hlavně na velké pokroky: Přechod z magnetických disků na SSD, nová generace procesorů, nová generace karet, nové generace operačních systémů, novinky na internetu, megatrendy v IT. Ale co různé hračky, bazmeky a udělátka? Není možné, že jsou pro vývoj technologií stejně důležité?

Každý má názor na to, jak bude vypadat budoucnost počítačů. Ve skutečnosti se ukazuje, že odhadovat budoucnost je nesmírně těžké – a to se bavíme jen o „věrohodných možných odhadech“, které dávají smysl. Pokud jde o schopnost odhadnout skutečný vývoj, je to mnohem, mnohem horší.

Moderní společnost si bez počítačů nelze vůbec představit. Považujeme je za absolutní samozřejmost, přitom před sto lety vůbec neexistovaly. Přemýšleli jste někdy o tom, jak jsme se k nim vlastně dostali? A proč se to stalo až ve 20. století a ne dříve? Proč lidem trvalo tak dlouho, než se rozhodli práci s čísly a daty automatizovat?

Internet nás zásobuje informacemi tak mohutným proudem, že nás až přehlcuje a topí. Podle jeho kritiků nás zbavuje nutnosti myslet a nutnosti tvořit: Na všechno prý stačí Google a clipboard. Tak jednoduché to ale vážně není. Ale jak lépe odolávat nástrahám internetu a bojovat s korporacemi, které se přetahují o naši pozornost?

Nastává „druhá éra strojů“, které přicházejí, aby nám vzaly práci. Po odstranění fyzické dřiny se možná už brzy zbavíme i námahy duševní, což je nepochybně bezvadné, tedy alespoň pokud patříte mezi ty, kteří na tom vydělají anebo si svoji práci alespoň zachovají. Ale kdo a jak potom bude živit ty ostatní?

Přečetl jsem za vás pamflet antidigitálního džihádisty Manfreda Spitzera „Digitální demence“. Trpěl jsem za vás, abyste vy nemuseli: Tato náboženská kniha, maskovaná za „neurovědecké poznání“, je klasickou ilustraci, jak můžete oklamat většinovou populaci, aniž byste k tomu potřebovali jakákoliv digitální média.

Každá společnost má tajnou Aladinovu jeskyni plnou pokladů. Obsahuje návrhy a prototypy, které byly připravené v utajení – a často také v utajení zanikly. Jen vzácně se archivy otevřou a my můžeme vidět „minulost, která mohla být, ale nebyla“. Co chystal Commodore, Microsoft a jak mohly vypadat hračky Apple podle plánů z 80. let?

Na internetu je všechno zadarmo. A je toho tolik, že už i piráti začínají mít problém s klesajícími výnosy... Kdo to všechno zdarma dělá a co z toho má? Velké společnosti utrácejí miliardové částky za projekty, které nevydělávají. Proč? Kudy z nás ty peníze oklikou dostanou? Jak dlouho to ještě může takto fungovat?

Každý, kdo hraje pár let hry, získá pocit, že jim vlastně rozumí. A že by byl schopen vymyslet perfektní hru, která by bez problémů uspěla. Data ale ukazují, že to je ve skutečnosti pouhá iluze. Hry, co se měly podle všech předpokladů stát trháky, u hráčů propadají, a jindy k úspěchu stačí jen oprášit koncept, který už jednou neuspěl.

Kamerové systémy se vzmáhají a rozšiřují, jsou stále levnější a všudypřítomnější. Na skleněná oka nejrůznějších rozměrů s až zázračnými schopnostmi narazíte prakticky všude, nejspíš jich máte hned několik i u vás doma. Za chvíli to tu bude vypadat jako v Minority Report. Je ale možné, aby tento trend měl ve skutečnosti i nějaká pozitiva?

Posledních dvacet let se vedou debaty o PC, o PC a konzolích, o světě po PC a podobně. Zdá se, že už všichni zapomněli na kategorii strojů označovaných jako HC, home computer, bez kterých by se PC možná nikdy nestalo běžnou součástí domácnosti. Jak vznikly, jak se vyvíjely a kam a proč zmizely? Nečeká nás jejich návrat?

Dělají vám neopravitelné spotřebiče radost? Líbí se vám nerozebíratelná zařízení? Těšíte se z toho, že místo snadné výměny dílu za pár korun či stovek musíte kupovat zcela novou věc? Věříte kecům o krátké morální životnosti, kvůli které nemá smysl dělat věci poctivěji? Myslíte, že jen díky tomu je to levnější? Mělo by se s tím začít něco dělat!

Když Patrik Zandl odpískal na Technetu existenci PC, stala se z mnohaletého „vytí na PC“ záležitost již definitivně mainstreamová. Ukončila se tím slavná éra pokoutního prorokování o nástupu tabletů a mobilů coby počátku konce osobních počítačů a nyní se „post PC“ éra považuje za oficiálně zahájenou.

Na střední škole nám říkali, že poločas rozpadu hodnoty technických informací je deset let. Pokud jste pracovali v technickém oboru a na deset let z něj vypadli, je vaše hodnota poloviční, protože polovina věcí, které znáte, je k ničemu. Alespoň takhle to platilo ještě v osmdesátých letech minulého století. Zlaté časy!

No ano, dobře. Trochu jsem si v nadpisu zapřeháněl, protože piráty korporace ve skutečnosti nemilují. Přece jenom snižují zisky a nutí ke změnám zavedených pořádků. Jenomže je nelze vyhubit, takže lze buď pádlovat proti proudu, anebo se pokusit energii proudu zužitkovat. A jak se ukazuje, ono to alespoň částečně jde.