Zase se to pokazilo? Je na čase zbavit se elektroaušusu!
Seznam kapitol
Dělají vám neopravitelné spotřebiče radost? Líbí se vám nerozebíratelná zařízení? Těšíte se z toho, že místo snadné výměny dílu za pár korun či stovek musíte kupovat zcela novou věc? Věříte kecům o krátké morální životnosti, kvůli které nemá smysl dělat věci poctivěji? Myslíte, že jen díky tomu je to levnější? Mělo by se s tím začít něco dělat!
Nepatřím mezi eurooptimisty, protože nejsem nadšený z byrokracie jako formy vládnutí nastupující po demokracii. Čas od času se ale stane, že padne eurorozhodnutí, kterému zatleskám a které mě potěší. Tentokrát přišla taková rozhodnutí tři: Prvním je prosazování síťové neutrality, druhým je zrušení roamingu v rámci EU a třetím je návrh na regulaci poplatků při platbě kartou, tedy až desetinásobný pokles.
Všechno je rozumné, je to jasné zlepšení služeb pro zákazníky a jen různí kartelové a oligopolové mrmlají nad náhlou ztrátou výnosného businessu za nic. Jasně, je super, když můžete šikanovat poskytovatele cizích internetových služeb a protěžovat „v rámci zajištění inovace a produktivity“ ty svoje. Je boží vyměňovat si pytle peněz za volání do sousedního regionu, anebo si navrtat penězovod a pořádně odsávat z prováděných karetních transakcí. Pořádně vyždímat zákazníka je vždycky legrace, navíc si potom můžete založit kreditní společnost a půjčovat zpět lidem prachy za těžká procenta. Akcionáři to mají rádi a dají managementu pěkné prémie, takže je v zájmu všech držet pěkně basu a pěkně ten trh hlídat, aby se ceny moc nepropadly a aby – slovy mafiána Bonana – „věci fungovaly tak, jak mají“.
Samozřejmě, že lobbisté protestují. Jenže jak pravil jeden anonymní diskutér na The Registeru: „Tohle musí být to nejjednodušší a nejlevnější zjištění, jestli je nový návrh dobrý: Stačí zjistit, jestli proti návrhu protestuje nějaký průmyslový kartel.“ Výborně! Takže bychom mohli pokročit o kousek dále a po různých problematických nařízeních v oblasti elektroniky, jako bylo zavedení bezolovnatých pájek, které nám zkrátily životnost zařízení, bychom se mohli zabývat opravdu důležitými věcmi, jako je omezení dovozu jednoúčelových aušusů.
Nemluvím tím o běžném šmejdu, který si často dovezete z Deal Extreme. Každý ví, že Deal Extreme je sázka do loterie. Někdy vám přijde slušně udělaná věc, jindy to smrdí ohořelým plastem už při příjezdu, občas se to za dva měsíce rozpadne a vy to pak relamujete.
Deal Extreme je svého druhu geekovská ruleta, kdo ji hraje, ten ví, do čeho jde a co od toho může čekat. Pokud vám dovezený gadget podpálí byt, vypálí oči, rozpadne se pod vámi, anebo způsobí jinou nepříjemnost, je to váš problém. A navíc po snížení limitů na bezcelní dovoz si toho stejně už moc přivézt nemůžete.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
