2x Gigabyte s P45 Express - Ultra Durable 3 | Kapitola 8
Seznam kapitol
I přesto, že Intel uvedl svou vlajkovou loď procesorového výkonu Core i7, budou s námi čipy Core 2 ještě minimálně rok a půl. Novější čipset, než P45 Express se ale už žádný neobjeví, a tak budou desky s touto sadou jistě velmi oblíbené i následující měsíce. Gigabyte si se svými novými modely skutečně vyhrál, a my se na dva z nich podívejme v testu.
BIOS obou dnešních desek je shodný, proto si jej představíme pouze v jedné kapitole. Nabídka a možnosti se ale nijak od klasických desek neliší, nic extra navíc zde nenajdeme. Možnosti jsou bohaté a dostačují i pro extrémní přetaktování, což jsme si sami vyzkoušeli zde.
Základní nabídka se mírně rozšíří po stisku kombinace Ctrl+F1. To je pro desky Gigabyte běžná praxe. My se běžnými menu zabývat nebudeme, zajímat nás bude pouze menu pro přetaktování (M.I.T).
První podstatná volba je změna násobiče procesoru. Pokud nastavíte nižší násobič, než je maximum vašeho CPU, zpřístupní se volba "Fine CPU Clock Ratio" a umožní vám použít i "půlkové" násobiče 45nm procesorů. Dále je samozřejmě možné měnit frekvenci FSB (CPU Host Frequency) a PCI Express.
V další části obrazovky je možné zvolit některý XMP profil z vašich pamětí a nastavit také "strap" severního můstku. Důležitým parametrem je dělička pamětí, která nabízí mnoho možností (vztahujících se k hodnotě strapu). Deska také samozřejmě umožňuje měnit časování pamětí. V základním režimu můžeme měnit pouze čtyři základní hodnoty, pokud klikneme na rozšířené volby je nabídka širší.
Rozšířená nabídka nastavení časování, skýtá kolem dvaceti upřesňujících nastavení. To už musí stačit skutečně každému. Obecně ale stačí i základní parametry, na výkon pamětí platformy Core 2 nemá detailní ladění pamětí valný vliv.
Možnosti změny napětí jsou velmi zajímavé a mezní hodnoty vysoké. Škoda jen výrazného undervoltování na všech komponentách desky. To samozřejmě není nijak závažným problémem, a obejít se dá vyššími hodnotami nastavenými v BIOSu. Tato deska je umožňuje. Měnit můžeme tyto hodnoty:
- CPU Vcore - 0,5V až 2,3V
- CPU Termination - 1,0V až 1,8V
- CPU PLL - 1,05V až 2,3V
- MCH Core - 0,85V až 2,0V
- ICH I/O - 1,05V až 2,3V
- DRAM Voltage - 1,45V až 3,0V
Možnosti zvyšování napětí jsou dostatečné, a měly by teoreticky stačit naprosto každému. Pokud si nejste jistí, co která volba znamená a jak jí nastavit - čtěte zde.
V jedné maličkosti se přeci jen BIOSy obou desek liší. Tou je poslední volba BIOSu, dostupná pouze na dražším modelu GA-EP45-UD3P. Tato volba se nazývá Ultra TPM Security. Zde se zapíná TPM čip a je možné v něm mazat klíče a data.
Přetaktování
S oběma deskami jsem dosáhl téměř stejných výsledků přetaktování, vzhledem k použitému čipsetu a podobným PCB to není překvapení. Výsledky byly na takto levné desky ale velmi pěkné, a stojí jistě za pozornost. Abych ale jen nechválil, opět starý známý problém s nekonečným restartem jsem u těchto desek během testu zažil několikrát. Nahrál jsem ho na video, a v případě zájmu jej také přidám do článku nebo na YouTube.
K testu jsem použil poslední dostupný BIOS F4 z minulého měsíce. Předtím jsem ale zkoušel desku s verzí F3 a nezaznamenal jsem nějaký zásadní posun v možnostech přetaktování.
Pro druhou desku jsem použil beta verzi F5a, která byla na začátku listopadu nahrazena verzí F5. Zde také nebyl žádný posun v možnostech taktování, výsledky byly dobré už s původní verzí, kterou jsem měl.
Na této desce se nám s dusíkovým chlazením procesoru, podařilo nastavit stoprocentně stabilních 590MHz pro sběrnici FSB s dvoujádrovým procesorem Core 2 E8500. Na 600MHz sice systém najel do Windows, stoprocentní stabilitu jsem ale nedosáhl.
Se čtyřjádrovými čipy nebylo přetaktování tak vysoké, výsledky ale nejsou špatné. I po aktivování funkce LoadLine Calibration, napětí v zátěži (měřeno voltmetrem, nikoli nějakým softwarem) řádné kolísalo a čtyřjádro se mi na frekvenci FSB nad 500MHz nepodařilo udržet stoprocentně stabilní. Pro 45nm procesor je tedy maximum 495MHz a pro 65nm pouze 480MHz. Špatné hodnoty to ale rozhodně nejsou.