Anandtech skončil: Blíží se konec psaných technologických webů? | Kapitola 4

TLDR aneb jak dlouhé texty chcete číst?

Jedním z fenoménů, který postihl skoro každý technologický web a magazín, je dilema, jestli je lepší pracovat s dlouhými a detailními rozbory, držet obrovské databáze výsledků a obecně psát velmi korektní, téměř technicky laboratorní texty – anebo jestli se pustit do svého druhu technického bulváru. Ta první věc je korektní, suchá a pro většinu smrtelníků možná nadbytečná, protože ti čtou tyto texty asi tak, jak se čtou vědecké studie: Začnete abstraktem a shrnutím – a pokud vás zajímají detaily, teprve potom se pustíte do masy článku.

Tohle je metoda, která je korektní a asi správná, pokud vyvažujete cenu svého času a informace, které vám článek dá, ale zatraceně špatná v případě, že se web živí reklamami a tak nějak počítá s tím, že delší text znamená více zobrazení a tedy i prokliků. Jedním z důvodů, proč mezi přežívajícími technologickými weby začíná dominovat bulvár, je možná to, že bulvární nadpisy přitahují pozornost – a to vede až k typu médií, které nazývám „nosiče reklamy“. Ty mají minimum vlastního textu, který je budován zcela proti duchu konvenční novinařiny, zpočátku neustále opakuje nesmysly a základní sdělení je až na konci, protože vás musí provést labyrintem reklamy, která je do textu zašitá tak, abyste ideálně klikli na reklamu, a ne na pokračování článku: Smyslem textu není něco sdělit, ale jenom vás přimět k proklikům.

Kvalitní technické weby se něčemu takovému vyhýbají – a v tom je jejich zkáza. Zvláště na mobilním webu začínají převažovat stránky typu „minimální náklady, maximální prokliky“, je to naprosto ohavný scam, který se nestydí používat AI generované texty, publikují naprosto nesmyslné kraviny, které pouze upoutají pozornost, aby vás navedly do temného lesa z reklam. A i když tyhle příšernosti zatím přežívají, dost možná to budou právě ony, které ještě zrychlí pád klasického textového webu. Zatím možná vyhrávají nad poctivými technologickými weby, protože jsou levnější a vyčůranější, ale časem i ony přestanou své oběti bavit.

Technologický web je neudržitelný koncept

Cykly vzestupu a pádu jsou nevyhnutelné. U technologických magazínů to bylo hodně vidět u specializovaných časopisů, které se zaměřovaly na jeden konkrétní počítač anebo konzoli – a které spolu s ní raketově vystoupaly a spolu s ní také umřely. To samé se týkalo klasických televizních pořadů, ani ne tak u nás, ale například v Británii jich byla celá řada.

Další cyklus se týkal tiskovin obecně. I když byla tiskovina generická a nezaměřovala se na jediný typ stroje, stále to byla tiskovina – a když přišel web, tisk začal padat. Web sice „zvítězil“, jak říkali jeho vizionáři, ale toto vítězství bylo dočasné, podobně jako všechna taková vítězství. S tím, jak přišla nová generace komunikace a nová generace uživatelů, kteří ji používají, se drtivé vítězství proměnilo v úpadek: Kdysi rozsáhlé redakce se začaly redukovat na jediného zaměstnance, který psal většinu textů – a měl několik autorů, pokud se mu na ně podařilo sehnat peníze. A to šlo s tím, jak se konkurence zvětšovala a příjem z reklamy padal, stále hůř a hůř.

Velké mediální společnosti na to reagovaly tím, že přešly na koncept technologických blogů, kde jste jim mohli tvořit obsah zdarma, ale to se zrovna v technologiích neprosadilo: Zatímco důchodci jsou připravení dělit se o své názory zdarma, protože mají radost, že je alespoň někdo poslouchá, lidé kolem technologií tuhle šarádu prokoukli rychle – a tvořili si svoje vlastní projekty, protože zatímco i v otrokářské společnosti jste jako otroci dostali za práci alespoň jídlo a ošacení, tak v naší moderní blogosféře jste doslova otroky zdarma. Trapné.

A dnes jsme v éře, kdy se komunikuje převážně vizuálně. To také není žádná legrace, ale je to nejnovější fáze – a je otázka, jak bude vypadat ta další forma. Donedávna se Zuckerberg tvářil, že to bude Metaverse, dnes víme, že to prakticky určitě nebude Metaverse. I pro dnes úspěšné videotechnologické projekty si jednou přijde zubatá, ale co je nahradí, to zatím jasné není.

Peníze jsou jinde

Posledním problémem velkých a poctivých technologických projektů jsou peníze. Abyste se dokázali obejít zcela bez sponzorů a uživili se z reklamy, potřebujete mít zhruba milión odběratelů – teprve potom můžete říct na sponzorské nabídky „díky, ale nechceme“. Dnes je možná nejostřejším projektem Gamers Nexus, ten má 2,3 milionu odběratelů, vlastní merch a dost možná to zvládne i bez sponzorských peněz.

Většina ostatních projektů nepřežije bez sponzorských peněz. A s nimi přichází těžké volby: Sponzorovaný obsah vás uživí, ale nemáte nad ním úplně kontrolu, tedy, přesněji řečeno, můžete se sponzorem pohádat o obsahu, a pokud si prosadíte svoje, přijdete o jejich peníze. Většina sponzorovaného obsahu je v zásadě luxusnější reklama – a i když někteří ze sponzorů chápou, že vy jako médium nemůžete lhát, jiní to nechápou a nemilosrdně vám vnucují svoje marketingové kecy. Můžete také sáhnout po obecných sponzorech, ale pak se můžete namočit do pochybných kauz, jako byl Better Help anebo Established Titles. Obecné pravidlo zní, že když něco vypadá příliš dobře a sponzor neváhá utrácet hodně peněz, bude to scam.

Přežívání moderních technologických kanálů není jednoduché. Většina úspěšných youtuberů si našla model s minimálními náklady a maximálním výnosem, což u technologií nejde – tedy ne v situaci, kdy si věci opravdu kupujete. Většinou si je půjčujete – a to znamená, že musíte mít minimálně určitá pravidla hry, jako například to, že můžete odmítnout recenzi v případě, že věc je příliš nešťastná. Anebo ji vezmete a řeknete to, co opravdu chcete, ale to znamená kolizi s tím, kdo vám věc půjčil, tím si buďte jistí.

Média, která si mohla psát co chtěla – a dokázala se přitom sama uživit, byl do značné míry fenomén přelomu tisíciletí. Drtivá většina pracnosti Anandtechu – a s tím i jeho spojené reputace – spočívala v tom, že většina práce byla prací autora a režie na provoz webu, od zalomení textu po jeho zpřístupnění čtenářům, byla marginální. Dnes je situace jiná: Zájem o dlouhé odborné texty upadá, editování videa tak, aby bylo konkurenceschopné, už není triviální věc, o obsahu často rozhodují sponzoři anebo boti a pracovníci YouTubu – a soutěžíte s méně pracným, levněji vyráběným a podstatně populárnějším bulvárním obsahem. Tak to prostě je.

Anandtechu je mi líto – vždy jsem ho považoval za poctivé médium, které se snažilo vysvětlovat, nebálo se těžkých témat a tak nějak mě doprovázelo podstatnou část mého života. Pokud chcete ale něco takového provozovat nezávisle na sponzorech a reklamních penězích, musíte si najít patrona, kterého to bude bavit – anebo by za to museli platit čtenáři. Web vyhrál nad tiskem díky tomu, že byl zdarma – a tahle část jeho vítězství se mu vrátila jako bumerang a dovedla nás přesně tam, kde jsme nyní. Není nad čím plakat: Sami jsme si to tak zasloužili.