Bastlíme s Arduinem – píšeme první program | Kapitola 2
Seznam kapitol
Po nějakém čase se vracíme k bastlení s Arduinem. Dnes se však od hardwaru trošku odkloníme a podíváme se na software. Arduino totiž není jen o elektrobastlení, ale také o algoritmizaci, která nám prostřednictvím mikroprocesoru umožní celý náš výtvor rozhýbat. Dejme se tedy do práce, programátoři!
Instalace IDE je velmi jednoduchá a je popsána jak v přibaleném manuálu, tak i na oficiálním webu Arduina. Stáhnout ho lze na této adrese – http://arduino.org/download. Avšak o tom, jak s Arduino IDE správně pracovat a jak se s ním k Arduinu připojit, si povíme později.
Vývojové prostředí
Arduino IDE samozřejmě neslouží jen k psaní zdrojového kódu. Kód rovněž zkompiluje a přes virtuální COM port nahraje přes USB kabel do mikroprocesoru, který je osazený na UNO R3 vývojovém kitu.
Z výše uvedeného snímku obrazovky je patrné, že se italští chlapíci (odtud Arduino pochází) opravdu snažili celé rozhraní zjednodušit co nejvíce. V zásadě jen stačí z nabídky vybrat příslušný kit, ten posléze připojit do USB, zvolit v nastavení IDE příslušný COM port (v mém případě COM3) a nakonec celý projekt sestavit, zkompilovat a uploadovat do zařízení.
K sestavení a kompilaci projektu slouží pouhé jedno tlačítko nazvané „Ověřit“. Jde hned o první z pěti grafických prvku přímo pod hlavní nabídkou. V případě, že v našem zdrojovém kódu nemáme žádné chyby, konzole (černé okno vespod aplikace) vypíše, kolik úložného místa v procesoru si náš program vezme.
Učiníme-li nějakou chybu, konzole nám poradí, v jakých místech máme hledat (uvedeno číslem řádku). Pokud si s některou chybou nevíte rady, většinou stačí popis chyby z konzole zadat do internetového vyhledávače. Buďte si jistí tím, že i jiní narazili na stejnou chybu a pátrali po jejím řešení.
Chybějící debug
Bohužel zde zcela chybí funkce debugování, která by jinak umožnila zdrojovým kódem tzv. krokovat za současného běhu programu přímo v procesoru. Tato funkcionalita je velmi užitečná zejména při psaní složitějších algoritmů, kdy lze v reálném běhu číst aktuální hodnoty jednotlivých proměnných a sledovat, zda program skutečně prochází tam, kde má.
Ale i s tímto nedostatkem si dovedeme poradit. Hodnoty sledovaných proměnných si vždycky lze vypsiovat po sériové lince například na konzolu. V případě nějakého jednoduššího programu pak může stačit třeba jen LED signalizace indikující, že se váš program dostal tam, kde nemá co dělat. Není to ono, ale i tak to k odblešení našeho kódu leckdy bohatě postačí. A pokud ani to nepomůže, na internetu se nachází celá řada návodů, jak debug na Arduinu rozchodit.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
