Bastlíme s Arduinem – píšeme první program
i Zdroj: PCTuning.cz
Zábava Článek Bastlíme s Arduinem – píšeme první program

Bastlíme s Arduinem – píšeme první program | Kapitola 4

Filip Eckstein

Filip Eckstein

27

Seznam kapitol

1. Nechme stroje pracovat 2. Instalace vývojového prostředí 3. Zapojujeme 4. První program aneb blikej za nás
5. Hlavní cyklus prvního programu 6. Regulujeme intenzitu svitu – zapojení 7. Regulujeme intenzitu svitu – program

Po nějakém čase se vracíme k bastlení s Arduinem. Dnes se však od hardwaru trošku odkloníme a podíváme se na software. Arduino totiž není jen o elektrobastlení, ale také o algoritmizaci, která nám prostřednictvím mikroprocesoru umožní celý náš výtvor rozhýbat. Dejme se tedy do práce, programátoři!

Reklama

Protože už máme připravený a příslušně zadrátovaný harware, můžeme se pustit do díla programátorského. Základním předpokladem je samozřejmě funkční vývojové prostředí, o nemž jsme psali v druhé kapitole. Pokud se s ním umíme připojit k Arduinu, máme už z části vyhráno. O úspěšném nahrání firmwaru do Arduina nás vývojové prostředí informuje zprávou „Done uploading“. Samotný proces uploadu lze pozorovat i na destičce samotné, která po tuto dobu poblikává.

První krůčky k vlastnímu programu

Tak ale teď už vážně do práce. Prostor, kam budeme psát program, se dělí do dvou logických částí, které jsou interpretovány dvěma předpřipravenými funkcemi – setup() a loop(). Obě funkce jsou volány automaticky. Na nás je pouze jejich naplnění smysluplným a syntakticky bezchybným obsahem. Účel každé z těchto funkcí se samozřejmě liší. Zatímco funkce setup() se volá pouze jednou na začátku běhu programu, loop() se volá periodicky v cyklu po celou dobu běhu programu (tedy neomezeně dlouho). A jakým že obsahem je budeme vlastně plnit? Funkce setup() typicky slouží pro inicializaci mikroprocesoru, kterou stačí ve valné většině případů vykonat pouze jednou při startu. V sekci ohraničené funkcí loop() by se pak měla nacházet samotná výkonná část programu běžící v cyklu.

Inicializace – setup()

Po našem programu chceme, aby v pevně dané periodě přiměl mikroprocesor hýbat nožkou a tím naši červenou ledku rozblikal. V našem návrhu jsme tuto LED pověsili na digitální pin číslo 12. Protože tyto digitální piny dokážou pracovat ve dvou režimech – vstupním a výstupním – musíme se o tuto informaci s procesorem podělit a říct mu, jak má daný pin provozovat.

My po našem procesoru chceme, aby generoval na daném výstupu napětí a naší LED uměl změnou hladiny výstupu zapínat i vypínat. Digitální pin budeme tedy provozovat v režimu výstupu. Toto v našem programu provedeme zavoláním funkce pinMode(), která ke svému běhu vyžaduje celkem dva argumenty – číslo pinu a režim provozu. V našem případě je obsah předávaných argmentů zcela zřejmý – vyplníme tedy číslo pinu (12) a výstupní režim (OUTPUT).

void setup() {
  // nastav digitalni pin 12 do vystupniho rezimu
  pinMode(12, OUTPUT);
}

Používat dokumentaci se vyplácí

Jak každou takovou funkci z Arduino knihovny funkcí použít, lze vždy dohledat v přehledné dokumentaci, ke které se proklikáte přes menu Help a položku Reference. Pro zajímavost – takto vypadá dokumentace funkce pinMode().

Bastlíme s Arduinem – píšeme první program
i Zdroj: PCTuning.cz

V dokumentaci je navíc téměř vždy názorný příklad užití, jímž se můžeme při vývoji inspirovat. Obecně doporučuji tyto příklady využívat, neb Arduino je platforma, na níž se nejlépe učí právě praxí a inspirací v již hotových projektech.


Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama