Bez nostalgie, bez médií a stále online, nebo nic: Přichází konec éry retro?
i Zdroj: depositphotos.com
Hry Článek Bez nostalgie, bez médií a stále online, nebo nic: Přichází konec éry retro?

Bez nostalgie, bez médií a stále online, nebo nic: Přichází konec éry retro? | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

18. 9. 2022 15:00 3

Seznam kapitol

1. Budoucnost minulosti 2. Digitální distribuce a nové formy vývoje 3. I retro může zmizet 4. Online vždycky? 5. Nespoléhat na firmy

Dnes se nacházíme uprostřed retrovlny. Staré platformy, hry a celková estetika sedmdesátých až devadesátých let láká i fanoušky, kteří ji sami nezažili. Postupně se ale blíží zeď tvořená digitální distribucí: Má ji retro šanci přežít?

Reklama

Digitální distribuce vás zbavuje vlastnictví. Digitální distribuce vám nedává hru jako věc, ale jenom velice omezené právo pro její užívání, které lze navíc revokovat. Smlouvy o užití díla jsou potenciálně výrazně nakloněné na stranu vydavatelů, kterým dávají všechna práva, zatímco hráč může hru jen hrát a doufat, že podpora neskončí příliš brzy. 

Věc si můžete opravit a u fyzicky drženého software máte, alespoň teoreticky, právo do něj zasáhnout tak, abyste ho učinili pro sebe funkčním. U digitální distribuce je možná revokace licence anebo ukončení podpory toho typu, že už hru nebude možné znovu stáhnout, či bude vzdáleně odstraněna v případě, že není kompatibilní s upgradovaným systémem. (Zatím jsme v situaci, kdy OS typicky nemaže aplikaci automaticky, což vám dovoluje uložit aplikační data, ale u aplikací, které si ukládají data na cloud, není fakticky důvod neodstranit je rovnou.)

Obecně je licence k užívání vázaná na účet a ten se nesmí sdílet. Dříve jste naplnili počítač anebo konzoli hrami a dala se prodat i s knihovnou, dnes to nejde, protože účet sdílet nesmíte. Není to nelegální podle zákona, ale porušuje to ToS (Terms of Service) a správce systému může prodaný účet zablokovat. Neoficiálně to lidé samozřejmě dělají, ale je to docela velké riziko.

Vlastníci platforem dovolují určité omezené obcházení takového limitu, jako je například sdílení her. To se typicky týká spřátelených účtů, ať už jde o účty rodinných příslušníků anebo o přátele. To je ale celkem všechno – a je možné, že pokud by se obchodování s účty rozšířilo, vlastník platformy zasáhne.

Kultura retro tu nemusí být navždy. Překvapujícím názorem, který padl ve filmu, je fakt, že nelze jednoduše předpokládat, že hodnota retroher půjde jenom nahoru. Řada obchodů, které se zabývaly prodejem fyzických kopií her a jejichž majitelé ve filmu promluvili, zavřeli krám ještě před jeho vydáním, obvykle proto, že se orientovaly na podporu komunit se špatným internetovým připojením, které dorazilo i do venkovských oblastní Ameriky.

Nová generace retrohráčů sice existuje, ale jejich chápání retra je jiné než u starší generace. Té retro „vrací jejich vzpomínky na jejich dětství“, zatímco pro nové retrohráče jde spíš o kulturní symbol. Proto je mezi nimi populárnější catridge ET Mimozemšťana, zatímco ty opravdu raritní je příliš nezajímají. Jde jim o to mít „nejhorší hru v dějinách“ a tím to hasne. S tím, jak budou vymírat původní hráči, může cena her i klesat, protože počet lidí, kteří je sbírají, se bude zmenšovat a jejich sbírky se budou vracet zpět na trh.

 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama