Čtení se přeceňuje. Je vůbec problém, že lidé nečtou? | Kapitola 5

V současnosti žijeme ve světě, kde jsou digitální kanály primární – a díky nástupu podcastů a videa vlastně nemusíme číst, protože nám to někdo popíše, a dokonce i shrne. Strojový překlad nás osvobozuje od nutnosti učit se spoustu jazyků, což byla dřív taková trýznivá nutnost, protože reálný polyglotismus je vzácný (méně než 1 % populace). S nástupem AI můžete snadno získat odpovědi na otázky na míru, které nejsou jednoduše dohledatelné – a vy můžete buď obětovat dva týdny sestavováním nějaké základní myšlenkové mapy problému, anebo si nechat vygenerovat velice použitelný přehled do pěti minut.

Takže... v čem je přesně výhoda toho, že budete číst dlouhé a rozsáhlé texty? Dřív, kdy mimo tisku existovalo jenom divadlo, dávalo smysl číst tlusté romány, protože jste neměli alternativu, ale měli jste strašnou spoustu volného času. Dnes už máme tolik obsahu, že byste museli žít desítky tisíc životů, abyste vše dokázali pojmout. 

Už dnes je čtení rozsáhlých textů spíš anomálie, svého druhu hobby a do jisté míry zázrak, který se povede jenom některým – například to, že Rowlingová přiměla ke čtení stovky milionů dětí k přečtení Harryho Pottera, je naprosto výjimečný fenomén.

Ten, kdo číst chce, má před sebou nekonečný oceán obsahu. Ten, koho čtení nebaví, si vystačí se základy – a zbytek obstarají filmy, hry a AI. Umělá inteligence do značné míry maže kognitivní bariéry, ale také nás nutí stavět se k učení a k problémům naprosto jinak. 

Jak? Já nevím. Vím ale, že v okamžiku, kdy budete s AI moci konverzovat hlasem, můžete čtení do značné míry eliminovat úplně, protože to, co budete potřebovat vědět, vám AI řekne – a to, co budete potřebovat přečíst, vám přečte. Tohle je vize, která některé děsí, ale mě na ní děsí spíš to, že na podobný svět vůbec nejsme připravení. 

Ten, kdo z nového světa bude profitovat, bude ten, komu se číst nechce. AI pro něj bude něco jako jeho osobní písař, který byl kdysi dostupný jenom jeden pro celou vesnici, ale díky novým technologiím ho může mít každý. AI dovolí dozvědět se, o čem je Zvoník od Matky Boží, i negramotným a taky těm, kteří nedokážou přežít nekonečně rozvleklé popisy Victora Huga. Dovolí jim to pochopit to velmi snadno a velmi rychle – a to je možná dobře. 

Skutečné riziko nepředstavují ti, co vůbec nečtou, ale ti, kteří čtou jenom velmi málo a jenom něco. V seriálu Waco Aftermath mě zaujal komentář Davida Koreshe, že „čtení mu dělalo vždycky problémy, ale Bible, Bible se mu čte sama“. Pokud čtete jenom něco a s ničím to nekonfrontujete, dělá to z vás něco mnohem horšího, než je pouhý nevzdělanec – dělá to z vás fanatika. Není vůbec divné, že ty nejšílenější sekty četly obvykle jenom jednu knihu – a ještě se hádaly o to, jaký výklad je ten správný. 

Svět je ale mnohem složitější, a pokud ho chcete pochopit, musíte buď číst opravdu hodně, anebo se bavit s kámošem, který toho přečetl opravdu hodně. A pokud tím kámošem, který toho přečetl opravdu hodně, bude AI – tak proč ne.