Digitální negativa: Jak počítače přišly, aby nám sebraly práci | Kapitola 6
Seznam kapitol
Nastává „druhá éra strojů“, které přicházejí, aby nám vzaly práci. Po odstranění fyzické dřiny se možná už brzy zbavíme i námahy duševní, což je nepochybně bezvadné, tedy alespoň pokud patříte mezi ty, kteří na tom vydělají anebo si svoji práci alespoň zachovají. Ale kdo a jak potom bude živit ty ostatní?
Pageho řešení se nelíbí ani skalním pravicovým ekonomům, kterým připadá tak nějak socialisticky obludné, což je špatně. Bohužel, ani oni nenabízí žádná řešení, jen přidávají ke chmurné vizi „převisu pracovních nabídek“ ještě takovou třešinku na dortu v tom, že upozorňují na to, že zdroje energie a surovin jsou omezené, takže i kdyby nakrásně vše dělali roboti, skutečnou moc budou mít ti, kteří kontrolují suroviny. Autor blogu NotQuant zachází ve svých úvahách tak daleko, že si myslí, že by pracovníci neměli dělat méně, ale více, protože svobodná soutěž a tak dále. Bohužel se zdá, že mu uniká, že práce skutečně existovat nemusí a tudíž jaksi nebude v čem soutěžit.
Buď jak buď je nutné, aby se elity opravdu vážně zamyslely nad tím, co skutečně ekonomické změny přinášejí. Osobně mám pocit, že bohatí investoři neuvažují dále, než je hranice jejich peněženky a politici pro změnu zase za horizont svého volebního období. V devadesátých letech opěvovaná globalizace už otevřela mnohým oči s tím, jak se kočovné korporace stěhují po planetě za těmi nejchudšími, kteří jsou ještě schopni vyrábět v přijatelné kvalitě: Nejprve na deindustrializaci USA vydělalo Irsko, potom se to přesunulo k nám do střední Evropy a potom do Indie a Číny. Dalším negativním aspektem je to, že teprve nyní Západ sleduje, že si za své peníze vypěstoval mocného protivníka, který se zpočátku tvářil neškodně, ale dnes s ním tvrdě soutěží o suroviny a začíná mít i vojenskopolitické ambice.
Odsun práce „někam jinam a na něco jiného“ v duchu „Čtyřhodinového pracovního týdne“ Timothy Ferrise není univerzálním a ani udržitelným řešením. Před několika lety se objevil případ amerického programátora, který měl několik zaměstnání, v žádném nic nedělal a práci za sebe outsourcoval do Číny. Tím si zajistil „pasivní příjem“, který fungoval do doby, než se to provalilo.
Jenže si položte otázku: Pokud je toto vyhovující řešení, proč takového pasivního rentiéra neobejít a nezaložit si vývojovou pobočku přímo tam? Naše země je takovým fenoménem v počtu malých eshopů – ale proč kupovat dražší zboží přes prostředníka, když to můžete kupovat rovnou v zemi, kde se vyrábí? Jednoho dne to prostě přestane fungovat a vy se rozhodnete najít si novou práci. Jenomže je otázka, zda pro vás opravdu bude.