Foxconn 3GTH-202 Chimaera - skříň ze které jde v noci strach? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Už opět uběhl nějaký ten čas, co jsme se naposledy podívali na počítačovou skříň, která by byla něčím zajímavá. Minule to byl exot (nebo chcete-li vysavač) z dílen Asusu v podání modelu Vento 3600. Nyní se podíváme na počin z dílen Foxconnu, který opět na první pohled zaujme svým vskutku nevšedním zpracováním (zejména svými rohy zkrášlujícími přední masku). Pokud máte rádi skříně, na kterých se nějaký designér při návrhu vyřádil, máte zde tedy jeden kus k vašemu posouzení. Ve výbavě je i bočnice s oknem společně s modře svítící katodou. Nechybí ani zdroj, takže už nezdržujme a pojďme se tomuto "stvoření" podívat na... tesáky. Nebudou chybět ani teplotní testy.
Zevnějšek je jedna věc a přestože si v tomto případě na něm někdo vyřádil, mnohem důležitější je samozřejmě pohled dovnitř. Konstrukce je zde ocelová, což vzhledem k nenáročné pořizovací ceně není žádné překvapení. Po prvním odstranění bočnice se vám naskytne následující pohled:
Uvnitř spatříte přichycenou již zmiňovanou modře svítící katodu, s manuálem a potřebnými náležitostmi pro montáž mechanik.
Po odstranění příslušenství se vám tak konečně naskytne pohled do prázdné skříně a máte tak již příležitost zkoumat klady a zápory její konstrukce. Myslím, že to co zaujme na první pohled je ztvárnění diskového koše. Proto se pojďme podívat nejdříve právě na něj.
- pro zvětšení klikněte myší -
Diskový koš je směrován takovým způsobem, že kabely od nainstalovaných disků nemohou překážet rozšiřujícím přídavným kartám (nebo spíše rozměrnějším grafickým kartám). Ostatně o umístění pevných disků řekne vše předchozí obrázek.
Na dně skříně naleznete jakási dvě madla, která jsou určena k nasazení na pevné disky. Díky tomu by tak měla být manipulace s nimi jednodušší. Ovšem všechno má svá "ale".
Uchycení pevných disků je zde vyřešeno takovým způsobem, že je do jejich postranních závitů zašroubována čtveřice (po každé straně dva) šroubků s plochou hlavičkou, které naleznete umístěné hned pod diskovým košem, což je zřejmé z následujícího obrázku. Je nutné použít právě tyto šroubky, jelikož rozměry hlavičky musí odpovídat požadavkům. Posléze se totiž pevný disk zasune do příslušné pozice v diskovém koši a hlavička šroubku tak tvoří výstupek procházející celou drážkou na jejímž konci se nachází železná západka, která způsobí, že po jejímž přejetí hlavičkou šroubku dojde k zacvaknutí a pevný disk se tak upevní.
Podobná západka je i v přední části, nicméně ta je zde z umělé hmoty a jedna její strana je dost rozšířena směrem dopředu z koše ven. Díky tomu tak můžete na předchozí fotce vidět velké umělohmotné packy, jejichž stisknutím se přední západky uvolní a disk drží už jen ty zadní, které bohužel nijak uvolnit nejdou.
V případě potřeby vyjmutí disku nutné zatlačit na přední packu a posléze disk silou vytrhnout, aby hlavičky dvou zadních šroubků přejely západku směrem k nám. Proto je zde ono madlo, díky kterému tak můžete za disk opravdu vzít a vyškubnout ho. Nicméně nutné množství síly je pro zacházení s diskem na můj vkus příliš velké. Jeden náš nejmenovaný autor za disk vzal takovým způsobem, že disk vyrval a jelikož to neodhadnul, disk posléze vyklouzl celý a protože držel jen madlo (které je opatřeno po stranách klouby), tak mu zadní část disku spadla dolů a narazila do přední nohy. Pokud už víte co lze čekat, není to tak hrozné a lze s disky s jistou dávkou odhadu obstojně manipulovat. Zkrátka a dobře je tento pokus o originalitu však značným mínusem. Dále je zde třeba říct, že jsou zde madla a šroubky pouze pro dva pevné disky.
V části osazené volnými šroubky je jakási železná úchytka připomínající ztvárnění pojistky od granátu. Její vytrhnutí zde však není doprovázeno výbuchem, ale uvolněním několika železných kolejniček s kterými se dnes lze setkat u většiny počítačových skříní. Jsou zde 4 kolejničky pro 5.25" a dvě pro 3.5" mechaniky.
Když už byla řeč o kolejničkách, tak na předcházejícím obrázku můžete vidět způsob uchycení mechanik. Jakmile dojde k posunu za určitou mez, západka zacvakne, přičemž k jejímu uvolnění je třeba jen mírně zatlačit na umělou hmotou osazený konec. Zde tedy systému uchycení nelze nic vytknout jako v případě pevných disků.
Pokračujme dále v obhlídce. Jak již bylo řečeno, tak zadní část je vybavena ventilátorem značky Foxconn o průměru 120mm a výšce 25mm. Konkrétně se jedná o model PV122512L (0.20A). Jeho umístění je hned pod zdrojem (přičemž provoz jeho ventilátoru lze označit jako tichý a tedy bezproblémový) a slouží tak k odsávání teplého vzduchu od procesoru ze skříně ven. Ventilátor je vybaven příjemně dlouhou trojicí kablíků (takže dosáhnou k jakémukoli konektoru na základní desce ať už se nachází kdekoli), což naznačuje možnost monitorování otáček (1600rpm).
| Parametry zdroje Hipro HP-P450WP (max. total output 400W) | ||||
+3.3 V | +5 V | +12 V | -12 V | +5 Vsb |
| 25 A | 32 A | 19 A | 0.8 A | 2 A |
Dále tu máme systém uchycování přídavných karet. Ten je zde opět řešen bezšroubkovou cestou. Předcházející dvojice obrázku znázorňuje stav při upevnění a při uvolnění. Je to sice rychlé a spolehlivé (jde o kovovou část, umělou hmotou jsou opatřeny jen úchyty pro lepší manipulaci), ale menší nevýhodu zde je to, že se povolují všechny pozice naráz. Je to sice rychlé, ale v případě plného osazení různými brackety je to celkem nepraktické, jelikož právě ty mají tendenci padat.
Rozhodně je třeba zmínit usazování základní desky. Plechovou stěnu, ne kterou se základní deska připevňuje, je totiž možné v případě potřeby jednoduše vyjmout a desku si tak nasadit mimo konstrukci skříně, což je rozhodně plus. Stačí k tomu jen přitáhnout směrem k sobě plechovou část pod umělohmotným madlem zelené barvy na pravé straně, posunout plochu pro desku směrem doprava, aby se uvolnily kovové packy a posléze celou tuto část vyjmout.
K upevnění základní desky navíc nepotřebujete žádné šroubky, stačí jen nasadit. Ovšem pokud si myslíte, že když stačí jen nasadit, tak deska nebude ve finále moc držet a může se uvolnit, jste na omylu. Když se na onu stěnu podíváte, spatříte 6 stojánků v pravé části, které jsou svým ztvárněním odlišné od těch 3 vlevo. Na těch 6 vpravo desku bez problému posadíte (mají pevný, neměnný houbovitý tvar - hlavičku mají širší než tělo), ale posléze musíte vynaložit poměrně dost síly k tomu, aby zbývající 3 stojánky v levé části pasovaly do náležitých otvorů.
Zkrátka musíte na desku ze strany pořádně zatlačit, aby se vám to povedlo (zkoušel jsem více různých desek a u všech se stejným výsledkem samozřejmě). Pokud tak uděláte a pozice levých stojánků bude odpovídat otvorům v desce, stačí z vrchu trochu zatlačit, aby se o něco širší stojánky zúžily a mohly projít skrz (mají opět houbovitý tvar, nicméně jejich tělo je složené ze 4 částí o trojúhelníkovém půdorysu, jejichž stlačením k sobě dojde k zúžení). A díky tomu, že i tyto stojánky v levé části mají houbovitý tvar, tak nemůže dojít k samovolnému uvolnění. Jednak se hlavičky po protlačení skrze otvory opět rozšíří a jednak je zde dost značný podélný tlak ze strany desky, nikoli zespodu či z vrchu, díky čemuž je deska náležitě ukotvená za stojánky v pravé části, ze kterých byste ji díky podélnému tlaku desku neuvolnili, ani kdybyste ji zespodu sebevíce páčili (pokud nebereme v potaz desktruktivní metody samozřejmě).
Sice poněkud krkolomný popis, ale myslím že svůj účel splní. Osobně mi přijde tato snaha o bezšroubkovou montáž za každou cenu jako ne zrovna ideální trend. U základní desky bych přece jen raději viděl klasické šroubky namísto nějakého tlačení na desku, aby si konečně už sedla.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
