Half Life 2 - Gordon Freeman se vrací | Kapitola 3
Seznam kapitol
Dnes začneme prvním dílem minisérie věnované nejvýznamnější hře minulého roku, Half Life 2. V dnešním článku naleznete malou recenzi této významné hry, zítra se budeme zabývat nastavením grafiky (včetně podrobné analýzy jednotlivých položek) a měřením výkonu v této hře. Uvedeme také některé HW tipy a triky...
Hratelnost se od minule příliš nezměnila a to moc dobře není. Nepochopte mě špatně, ale čekal jsem od Half-life 2 něco víc, něco nového, neotřelého, zkrátka revoluci, jakou způsobil první díl. Ale dvojka jen vypilovává k dokonalosti původní koncept - i děj je lineární (k východu prakticky vždy vedou jen jediné otevřené dveře).
Několikrát jsem měl během hraní pocit deja-vu. Jsou situace, které jako by z oka vypadly prvnímu dílu, jsou lokace, které jako by někdo zkopíroval z jedničky a trochu vylepšil. Navíc zvuky zbraní jsou naprosto totožné a některé hlášky také. Někdo to může považovat za klad, ale mě tahle podobnost vadí. Připadá mi, že se ve Valve celou tu dobu snažili vyvinout vynikající engine, což se jim vskutku podařilo, ale na vymýšlení herních originalit jim už nezbyl čas. Joro: škoda, že se u Valve neinspirovali alespoň vynikající hrou Deus-Ex (1), kde jste problém mohli řešit různými způsoby, kde lidé na ulicích se na vás obraceli s prosbou o pomoc (kterou jste ale nemuseli poskytnout), atd...
Interiéry nejsou tak tmavé jak je tomu ve hře Doom 3.
Vychytávky: za skleněnými dveřmi před chvíli přešla hlídka Combine...
Pochopitelně určitá kontinuita musí být dodržena, ale podle mě to autoři, hlavně zpočátku, dost přehnali. Na druhou stranu City 17 doslova žije, všude potkáte obyčejné lidi, vzduchem poletují stroje, které vás neustále fotí, kontrolují a v případě podezření, vyvolají poplach. Většina událostí je naskriptována a tak je lze poměrně přesně předvídat. Autoři se bohužel nevyvarovali trapných klišé, kdy Gordona nutí jít tou nejhorší cestu, protože mu jako na potvoru cestu zatarasilo spadlé kamení. Každopádně má HL2 rychlý spád a akce vás naprosto pohltí. Sám jsem se musel vždy pousmát, když jsem se podíval na hodinky a pak pronesl jen ležérní: ještě jednu úroveň. Nakonec jsem s Gordonem prožil cca 15 18 hodin zábavné akční podívané (rozložené do tří dnů), což je v dnešní době solidní průměr. A je tomu tak dobře, protože třeba Doom 3 se mi zdál zbytečně natahovaný.
Kde je skutečná revoluce?
Poslední odstavec věnuji technickému zpracování, přestože se o něm dočtete mnohem více v HW části tohoto článku. Nejviditelnější změnou a pro hratelnost zásadní věcí je fyzikální model, který obstarává Havok Engine 2. Pokud vím, tak HL2 je spolu s Tribes: Vengeance první hrou, která ho plně využívá a musím uznat, že se mimořádně vyvedl. Každý předmět váží tak akorát, už žádné lehoučké sudy nebo stokilové stoly jako v první verzi. Všechno se zdá být naprosto reálné (tedy v rámci možnosti). V HL2 hraje fyzika opravdu první housle a už nejde jen o vylepšení vzhledu (viz. Max Payne 2 nebo třeba Doom 3). Počítačové hry se vždy od reality odlišovaly, vždy jste na řešení problémů museli přistupovat jinak, protože nebylo možné zabednit dveře stolem nebo odstrčit překážející auto - tady je to možné.
O grafice toho moc povídat nebudu, ale chci se jen zmínit o nahrávacích obrazovkách při přechodu mezi úrovněmi. Těch je tentokrát opravdu hodně a jestliže nemáte pořádně nadupaný stroj s rychlým procesorem a spoustou paměti, pak vám budou dost otravovat život. Nahrává se v jednom kuse a celou akci to nepříjemně rozkouskovává. A chci se zmínit ještě o jednom problému.
Taky vás bolí hlava?
Během hraní, zejména po dobu prvních pár hodin, mi nebylo zrovna dobře, motala se mi hlava a bylo mi tak nějak špatně. Nejdříve jsem za viníka považoval svůj monitor, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že podobné pocity hlásí tisíce hráčů po celém světě.
Joro: vysvětlení tohoto jevu bychom možná mohli najít v nesledujících screenshotech. Když jsem připravoval obrázky HL2, všimnul jsem si, že obraz vypadá, jako by byl focený širokoúhlým (Wide) objektivem. Ten obraz zvláštně deformuje - zdůrazněná je perspektiva, obraz vypadá více dramaticky. Bohužel - tento pohled je pro lidi trochu nepřirozený a to asi vyvolává tolikrát diskutovanou nevolnost (něco podobného by mohly způsobit příliš silné brýle).
Podívejte se na originální a korigovaný obrázek a pochopíte jak by mohl obraz vypadat pokud vy autoři použili běžnější úhel pohledu.
Široký úhel pohledu způsobuje, že vertikální line budov se jakoby bortí...
Shrnuto podtrženo
Half-life 2 se může směle měřit se svým starším bráškou a usedá na trůn vedle králů 3D akcí jako je FarCry nebo Deus Ex. Podle mého názoru je i převyšuje, i když ne o tolik o kolik bych si přál. Je to asi tím, že jsem se na Half-life 2 tak dlouho těšil a má očekávání byla opravdu vysoká. Nelze prostě zakrýt určité nedostatky, i když je jich jako šafránu. Kvůli nim se nemohu připojit k vlně absolutních hodnocení vynesených v prvních recenzích. Ale nenechte si zkazit chuť výtkami starého bručouna. Ať žije Half-life, ať žije Gordon Freeman!
