#HCPP18: Co to je kryptoanarchie a jaká je její etika?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek #HCPP18: Co to je kryptoanarchie a jaká je její etika?

#HCPP18: Co to je kryptoanarchie a jaká je její etika? | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

13. 10. 2018 03:00 28

Seznam kapitol

1. Jiný anarchismus 2. Z cizího se dobře utrácí 3. Příjemci renty 4. Být i užitečný
5. Sluhou státu 6. Nové nevolnictví 7. Chraňte velké! 8. Stát není dokonalý

Řada lidí si libertariánství a kryptoanarchii představuje jako vizi z filmu The Purge anebo, jak popsal můj známý, jako „tlupu sobců, z nichž každý sedí se svým kvérem na vlastním sudu benzinu“. Hacker Congress Paralelní Polis 2018 Prague ovšem jasně ukázal, jak jsou tyto názory mimo – je to něco jiného, něco hodně jiného.

Reklama

Přestože ti lidé mají peníze, po určité době jim začne vadit, že jejich práce vlastně nemá smysl, není doopravdy užitečná. „Kde si myslíte, že se bere dnešní vlna depresí?“ zeptal se Song. „Právě z toho.“ Podle něj je důležité zbavit se tohoto klientského pohledu na svět a začít dělat něco, co je užitečné, co má smysl pro ostatní. Zajímavé je, že změnu postoje k práci často zmiňují lidé z IT, kteří přišli o práci kvůli outsourcingu a stali se nezávislými konzultanty. Mají více klientů, dělají pro ně jenom když je třeba – a překvapivě se cítí spokojenější, protože mají větší kontrolu nad svými životy.

Velmi výstižně to ilustruje scéna z filmu Margin Call (2011), kde se baví starý a už den vyhozený finanční analytik s kolegou, který ho má přesvědčit, ať se ještě na den vrátí do práce, protože banka potřebuje vyprodat rizikové assety a chtějí ho mít pod kontrolou. A starý inženýr mluví o tom, že jediné užitečné, co kdy udělal, byl most, který kdysi postavil a počítá, kolik času lidem ušetřil.

O tom, že je důležité osobně participovat, na něčem se zaručit, mluvil přes Skype Nassim Nicholas Taleb. Poznamenal, že ho zpočátku překvapilo, že lidé kupují jeho knihy více než ty od akademiků, ale pak mu došlo, že to souvisí s tím, že je bývalý trader a quant. Na rozdíl od ekonomů v poradenských firmách zodpovídal za svoje obchody, což mu přineslo praktický vhled jak do praxe, tak i odvahu riskovat, kterou řada teoretiků nemá.

Schopnost riskovat, jít do toho, nazývá Taleb ve své knize „Skin in the Game“, řekli bychom jít s kůží na trh. Podle jeho názoru je nutné, aby ten, kdo rozhoduje, nesl za svá rozhodnutí i následky. Velmi kritizoval například výsledky krize v roce 2008: Manažeři, kteří krizi způsobili riskantními úvěry, si svoje prémie nechali, zatímco ztráty byly zespolečenštěny, zaplatili je daňoví voliči. Problém je podle Taleba v asymetrii, kdy benefity jsou vysoké, ale rizika jsou malá – za škody nikdo sedět nešel a poměrně rychle se vrátilo všechno zpět do starých kolejí.

„Za Chamurabiho platil zákon, že když spadl dům a v něm zemřel jeho majitel, architekt domu měl být usmrcen,“ poznamenal Taleb. V tom je podle něj symetrie: Kdo má benefit a vydělává, má být potrestán, pokud jeho práce selže. A přesně to neplatí u moderní byrokracie, kde trest za chybné rozhodnutí prakticky nehrozí. Důležité je neudělat chybu a nebýt svého postu zbaven, to je všechno. V některých případech se k moci dostanou i lidé, které vlastně nikdo nezvolil, a občané tedy nemají možnost volbu ovlivnit.

V takové situaci není divné, že si to stát trochu popletl a nemá úplně jasno v tom, kdo komu slouží. O tom mluvil panamský právník Adolfo Linares, který obhajoval soukromí v kauze Panama papers: Nám je vykládáno, že únik důvěrných dokumentů o soukromých osobách je společensky prospěšný těmi samými lidmi, kteří považují úniky státních tajemství jako Wikileaks za škodlivé. Linares poznamenal, že vztah transparentnosti platí vždy od podřízeného směrem k nadřízenému.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama