Historie Amigy: Kam dál aneb jak se rodila Amiga 3000 | Kapitola 3

Jako všechny potíže nestačily, ve stejné době odešel z Commodore i šéf vývoje Gerad Bucas. To byl sice problém pro Commodore, ovšem z hlediska Amigy došlo k zajímavé změně. Bucas totiž založil firmu Great Valley Products, kde začal pracovat na mnoha rozšířeních pro Amigu. Tato firma se prosadila při vývoji akcelerátorů, přídavných pamětí či HDD pro A500 a její produkty splnily mnohá přání zákazníků, které Commodore dokázal pouze ignorovat.

Jak jsme si už řekli, po Bucasovi získal místo šéfa vývoje Jeff Porter, který sice neměl žádnou oficiální nominaci, ale někdo nějak šéfovat musel. Je bohužel pravda, že možná i díky té chybějící nominaci nedokázal patřičně zkrotit své inženýry, aby se občas nehonili za vzdušnými zámky. Sice nebyl bůhvíjakým vizionářem, ale na druhé stráně právě v době jeho šéfování začal Commodore pracovat na svých nejdůležitějších projektech.

Dá se dokonce říci, že to naprosto stěžejní pro budoucnost se stalo v létě 1988. Jednak David Haynie dokončil zmíněnou kartu A2620, což v podstatě znamenalo možnost na A2000 realizovat Unix. O tom, jak to moc dobře nedopadlo, jsme si již vyprávěli, ale v této době to nikdo nevěděl a znamenalo to svěží vítr v engineeringu. Haynie se vrhl na kartu A2630 s rychlejším CPU MC68030, který v této době znamenal to nejlepší, co mohla Motorola nabídnout. Díky tomu získal skvělé zkušeností s touto technologií a pochopil, že dosavadní plány použít v A3000 starší MC68020 jsou nesmyslné a bylo by lepší použít ten nejvýkonnější procesor, který byl k mání. 

Bohužel, na tehdejším CeBITu neměl Commodore aktuálně co představit novinářské veřejnosti. Nová Amiga prostě nebyla, takže jediné, s čím se mohli inženýři pochlubit, byla ona zmíněná akcelerační karta A2620. Mluvilo se o budoucí A3000, ale Porter se snažil nebýt konkrétní, protože specifikace stále nebyly jisté. Profesionální pozici Amigy zachraňovala A2000, kterou bylo možné díky přídavným kartám výrazně vylepšit. Jenže sestava A2000 s A2620 a A2090SCSI s 40MB diskem stála dost neskutečných 4699 dolarů. To byla pro případné kupující dost studená sprcha. Uživatelé měli doposud pocit, že Amiga je jakousi lacinou náhradou za drahá PC či velmi drahý Macintosh II. S takovouto cenovkou se ale o nějaké láci fakt nedalo mluvit, a ačkoliv Mac II či tehdejší špičkové PC386 stály více, také toho mohly více nabídnout. Amiga se v profesionálním segmentu ukázala jako celkem drahý stroj, kde poměr cena/výkon zdaleka nebyl tak příznivý jako u domácího herního stroje A500. 

Leč v tom samém létě 1988 se stalo přeci jen leccos dalšího pozitivního. Scott Hood na základě návrhu Hedleyho Davise navrhl chip Amber, tedy flicker fixer, který uměl zdvojnásobit zobrazovací frekvenci v rozlišeních původního čipsetu. Tak bylo možné Amigu připojit k monitoru VGA a konečně tak využít režim 640×400 s prokládaným řádkováním, který se bez flicker fixeru lehce chvěl. S ním dostal uživatel perfektně stabilní obraz srovnatelný s kartou VGA. Hood dostal za úkol vytvořit kartu A2320 pro A2000, který měla Amber využít. Karta samozřejmě obsahovala drahou rychlou paměť na buffer pro dva snímky. Tento design nakonec byl použit pro A3000, což zvýšilo její už tak vysokou cenu. Jinými slovy – místo aby vývojáři upravili čipset, aby byl schopen progresivního scanu, tak ponechali jeho překonanou funkci a navrhli drahý hack, který napravoval problém. To je sice tristní konstatování, ale je fakt, že s Amberem se podařilo sice za hodně peněz, ale přeci dotáhnout na konkurenci. Bohužel, na kartu A2320 si zákazníci dost nepochopitelně počkali až do roku 1991. Neptejte se mě, proč tak dlouho. Vývoj toho, co fakt bylo urgentní, se v Commodore táhl neskutečnou dobu.