Hledání Linuxu s lidskou tváří: Máme konečně alternativu k Windows 11? | Kapitola 3

Nuže – rozhodl jsem se po letech vyzkoušet Linux Mint, který je označován jako jeden z nejpřátelštějších pro windowsovské emigranty. Moje obvyklá zkušenost v minulosti byla ta, že když jsem nainstaloval Linux, tak „to skoro fungovalo“ – tedy až na pár detailů, které mě pekelně štvaly a způsobily, že jsem se vrátil zpět k Windows. Před lety se mi například stalo, že laptop „skoro běžel“, tedy až na power management, který zůstával v režimu vysoké spotřeby, takže při běhu na baterku nedal ani polovinu výdrže, kterou nabízely Windows. To nešlo za boha vyřešit, ale „jinak to skoro jelo“.

A pak jsem se obrátil na komunitu – a setkal jsem se s problémem číslo dvě, totiž že reálně žádná podpora neexistuje a většina pokročilých uživatelů ji zadarmo pro BFU dělat nemíní. Existuje meme ze světa Terminátora, kde se civilista pokouší přiblížit k robotovi s dotazem, jak se v Linuxu něco dělá – a ten ho kropí z kulometu hláškami „GOOGLE IT! GOOGLE IT!“ 

Což není nic moc, když se civilista pokouší vyřešit problém, kterému sám nerozumí.

Takže zpět do roku 2025 a k nové instalaci Linuxu Mint na stroji bez OS. Instalace jednoduchá, stáhnete si image, pomocí BalenaEtcher si vytvoříte bootovatelnou flashku – a z ní můžete najet rovnou do systému, což je super. Přímo z něj také můžete Mint nainstalovat na SSD, je to velice jednoduché a není to komplikovanější než instalace Windows.

Jasně, už v tom okamžiku je vidět, že jsme jinde, je to jiná vesnice. Jakmile si ale navyknete na instalaci softwaru v linuxovém stylu, dostanete do stroje spoustu open source aplikací a můžete začít pracovat. Linux Mint přináší celou řadu aplikací, prohlížeč Mozilla Firefox, přehrávače Celluloid a Rhytmbox a pak stačí vlézt do Správy softwaru a nainstalovat si to, co potřebujete. Zásoba softwaru je bohatá, spousta aplikací je stejná jako ve Windows – Libre Office, VLC, GIMP apod.

První dojmy jsou pozitivní, i když si brzy všimnete některých rozdílů. V praxi mě rozčiluje trochu pomalý boot, který najíždí bez loading screenu, takže netušíte, jestli to vážně jede, nebo ne. V Linuxu navíc nabíhají služby postupně, takže když jste netrpěliví, můžete skončit v browseru předtím, než se připojíte k síti – takže když máte systém pomalejší, tak je dobré dát šanci všem službám, ať nejdřív naběhnou. Tohle je otázka zvyku.

Podstatně větší potíže nastávají ve chvíli, kdy se pokusíte něco udělat – a ono to skončí chybovou hláškou. Grafické rozhraní zakrývá většinu střev Linuxu a dělá to většinu věcí za vás – a to, že vypíše chybovou hlášku, znamená, že se setkalo s problémem, se kterým si neví rady. A v takové situaci je prakticky jisté, že žádný civilista nebude tušit, co je za problém. Já jsem narazil na problém s nastavením práv u síťového sdílení, což není úplně snadné k vyřešení.

Tady jsem ocenil přístup MacOS, který vytváří specifické foldery s určitým použitím, pro které nastavuje sám práva. To obvykle funguje bez problémů, i když musíte dělat věci tak, jak to od vás MacOS očekává. V Linuxu si můžete nastavit, kde chcete a co chcete, ale pokud něco uděláte špatně, jste sami na svém, prostě to musíte vyřešit sami.

Linux umí potrápit

Mimo to, že narazíte na chybovou hlášku, vás může potkat něco ještě horšího – totiž to, že vám systém žádnou hlášku nevypíše, prostě jenom neudělá to, co od něj čekáte, aniž by vás na to jakkoliv upozornil. Já jsem nainstaloval aplikace, a protože Linux Mint má zabudovanou podporu pro NTFS, používal jsem pro přenos dat NTFS flashky. Jasně, Linux se nedoporučuje spouštět z NTFS, na to máte EXT4, ale tohle nebyl ten případ: Prostě jsem kopíroval data z NTFS flashdisku na EXT4 oddíl a zpět. 

Zpočátku mě překvapilo, že to je velmi rychlé, ale řekl jsem si dobře, mají to vychytané. Teprve potom jsem na Windows zjistil, že z očekávané zhruba tisícovky dokumentů Linux zapsal pouze čtyři soubory a žádné adresáře. Data prostě nezapsal, na nic neupozornil, a kdybych s tím diskem odcházel bez možnosti se ke stroji zase vrátit, neměl bych ani zlomek toho, co jsem čekal, že mám.

Po delším zkoumání jsem zjistil, že můžou nastat situace, kdy knihovna pro práci s NTFS oddíly nedokáže něco udělat – a tak prostě neudělá nic a jenom se tváří, že všechno proběhlo úspěšně. Vážně? Kdo tohle vymyslel?! Zrovna tady by se hláška, že se zápis nepodařil nebo že s daným diskem systém neumí pracovat nebo něco podobného hodně pomohla. Hodně pomohla, protože tohle je zatraceně zákeřný problém, který si můžete vyložit například tak, že flashdisk je vadný. Ve skutečnosti jenom podpora pro NTFS funguje jen tak napůl – pouze vy to nevíte.

No a samozřejmě: Chápu, že se sdílením v heterogenním prostředí může být problém, protože i samotná Samba pro síťové sdílení ve Windows existuje ve třech verzích, kdy novější verze Windows SMB1 standardně nepodporují, jelikož jsou v ní bezpečnostní díry. NTFS je proprietární systém Microsoftu, který Microsoft kontinuálně rozvíjí a je pravděpodobné, že lidi z linuxové komunity je víceméně jenom stopují. 

Bohužel ale sdílení dat a zajištění jejich konzistence je naprosto základní věc – a je vysoce pravděpodobné, že ten, kdo se od desítek přesune k Linuxu, bude nadále pracovat v heterogenním síťovém prostředí. A protože defaultní formát pro větší disky je na Windows NTFS, musíme se s tím nějak porvat taky. 

No a pak přichází rady komunity, které jsou přesně takové, jak byste čekali: „Máš používat exFAT!“ „Tohle je problém Windows. Já mám jenom Linux a mě to funguje.“ „Nemáš používat základní knihovny, nainstaluj si ntfs-3g.“ „Používej na sdílení NAS a cloud a takové problémy mít nebudeš.“ Bezvadné. Ano, souhlasím, když přijdete na to, co na Linuxu nedělat, tak se nějak naučíte věci přenášet, ostatně i na MacOS je v základu NTFS jen v režimu pouze ke čtení.