Invasion! – největší akce všech dob | Kapitola 8
Seznam kapitol
Sedím s partou kamarádů na letišti v Ruzyni. Salónek jedné z tamních restaurací poskytuje příjemné útočiště. Naše oči se zvedají ke dveřím, ve kterých se objeví on: Legenda, bývalý velitel stíhacího letectva a snad nejslavnější český poválečný pilot – plk. Václav Vašek. O několik hodin později se na nás podívá a říká: „To, co jste mi právě ukázali, to bylo více promakané než cvičení NATO“.
Den druhý, resumé a requiem
Jak nás polovinu prvního dne provázely technické potíže, tak byl ten druhý bezproblémový. Jak je snad patrné z minulé kapitoly dnešního vyprávění, tak atmosféra celé akce byla neskutečná. Uklidňující ženský hlas Afrodity, často zneklidňující hlas Athény i dalších kluků ze štábu. Vysekávání z problémů kolegů z jiné jednotky, snaha o zoufalou obranu našeho letiště, ale také zachycení Američanů v nedbalkách. Poslední velké střetnutí s brutální přesilou Spitfirů z RAF a následné modlení se při úniku v nulové výšce „Ať mě prosím nevidí, ať mě prosím nevidí!“. Reportů z bojů těchto dvou dnů jsou od různých lidí desítky a desítky stran. A i dnes, po šesti letech, se v nich znovu a znovu vracím do tehdejších bitev nad Normandií. Za půl roku proběhlo setkání s Václavem Vaškem a tehdy přišla jeho slova obdivu na naši adresu a konstatování, že ani cvičení NATO, kterého se aktivně účastnil, nebylo pojato takto precizně a hluboce. Tím se příběh Invaze uzavřel. I dnes vzpomínám na kluky, se kterými jsem přípravou i boji prošel a stejně tak na kluky, se kterými jsem boje a vůbec všechno chystal. Se smutkem? Ne, to ne. Ale s jistou nostalgií ano. Bez ní to nejde.
Dokážeme akci někdy zopakovat? Zopakovat?! Nikdy! Člověk by se měl snažit v životě kráčet kupředu. Takže otázka spíše zní: Dokážeme tuto akci někdy překonat? Starý simulátor IL-2 Šturmovik je dnes už jen vzpomínkou. Ještě skoro tři roky po Invazi se jej snažila scéna nadšenců držet. První následník zcela zklamal a propadl, ale naštěstí o něco později přišel Šturmovik nový, kterého dnes známe pod názvem BOS, neboli Battle Of Stalingrad. Původně mnohasethlavá československá komunita se v roce 2014 scvrkla na pár desítek přežívajících. Ale i ta už znovu sílí. Přicházejí nováčci, kteří zjišťují, že WarThunder je spíše taková srandička, nebo i ti, pro které je BOS prvním kontaktem s letadly. Vracejí se naši veteráni, z nichž mnozí prožili nejen dnes již legendární boje při Invazi, ale i mnoho akcí, které jí předcházely. Takže se nebojte, protože ono to půjde :).
Postskriptum této velkolepé akce je ale smutné. Na fotografii ze setkání s Václavem Vaškem vpravo dole sedí ten, který Invazi svým nevinným přáním na ICQ rozpoutal. Můj kamarád Jirka „Valhera“ Dederle vážně onemocněl na podzim 2014. Přestože se rval jako lev až do úplně posledního okamžiku, svůj boj o život na počátku roku 2016 prohrál. Budiž mu tato památná akce, jejíž tak pevnou součástí byl a bez něhož by nikdy nevznikla, navždy věnována.
