Jak politici myslí na děti a obětují kvůli nim i naši svobodu | Kapitola 5
Seznam kapitol
Na obzoru je snaha o prolomení všech důvěrných digitálních komunikací v Evropě. Samozřejmě jenom pro moudré a spolehlivé pány z vrchnosti, a to v zájmu bezpečností dětí, jak jinak.
Snaha politiků „ochránit děti“ před sexem je směšná, protože ony ho prostě začnou zkoumat samy. Problém je v tom, že často tráví čas na platformách, kde se shlukují predátoři, kteří to s nimi nemyslí dobře – a platformy, protože by jim přísnější kontrola ničila business, tento problém ignorují až do doby, než z politiků vypadne nějaká perla typu, že zakážou sociální sítě a online hry do určitého věku. No tak jistě, tohle fungovat nebude, to je jisté. Ale oni to neví, protože to jsou politici, a úkolem politika přece není dělat něco, co funguje, ale hledět na vzdálený horizont plný nádherných idejí, kterých prostě dosáhnout nelze. Jsou to idealisté, ti nejnebezpečnější z lidí.
Komerční platformy problémy ignorují a rýžují, co jde, dokud to jde. To je například kauza kolem Robloxu, který na své platformě léta toleroval nejenom predátory, ale také spoustu obsahu dost divného charakteru. Mohli by zavést přísnější kontroly a nějak striktněji rozdělit obsah pro děti od obsahu pro dospívající a pro dospělé (už tohle míchání obsahu pro všechny na jedné platformě mi přijde kapku podezřelé, ale budiž). Místo toho zablokovali mladého uživatele s nicknamem Schlep, který predátory sám identifikoval a nahlašoval je policii.
Osobně si myslím, že tohle je problém, který by platformy měly řešit a měly by si víc vážit spolupráce s lidmi, kteří tvoří platformu bezpečnější. Ne, všechny zlé lidi to nezažene – ale ti zlí se budou víc bát a udělá to platformu bezpečnější. Není to věc, kterou lze plošně vyřešit zákonem, ale je to něco, o co by se platformy měly starat samy a vyvinout „co možná nejlepší úsilí“ (best effort).
Co na děti (ne)platí
Plošné zákazy nedokážou nic – jenom, jak upozornil Altair, dají nástroje „těm druhým“, až se otočí volby. Dětem nepomůžou v ničem. To, co pomůže, je tlak na platformy a pokuty, pokud se zjistí, že ignorují otázky bezpečnosti a dovolují volné působení extrémistů a predátorů – adresně, případ od případu.
Pokud jde o děti, myslím si, že je možná přece jenom na čase přestat s báchorkami o sluníčkovém světě – a že jim je třeba říct, že v něm stále jsou temné lesy a v nich že jsou zlí vlci. Nejsou to ty samé lesy jako v minulosti, jsou to digitální lesy. A že ti vlci v nich, to nejsou skuteční vlci, ale zlí lidé. Ostatně přesně tohle měl na mysli Charles Perrault, když svou pohádku o Červené Karkulce zakončil v Pohádkách Matky husy (1697) následujícím poučením:
Dětičky, zvláště ty krásné, mladé slečny rostlé do krásy, by se neměly nechat svést cizinci, i kdyby měli jazyky medové, kterým nikdo nevěří. Pokud tak učiní, mohlo by se jim snadno stát, že se samy stanou vlčí večeří.