Jak politici myslí na děti a obětují kvůli nim i naši svobodu

Nikdo nemyslí víc na budoucnost dětí než politici! Cha, kecám – samozřejmě. Největším průkopníkem v oblasti rušení práv a svobod jsou dystopičtí politici z Velké Británie, té moderní ostudy Západu, která se během jednoho století změnila z oázy svobody na něco, co nejvíc připomíná Orwellovy vize. 

A přestože se britští politici ohánějí dětmi víc než kdo jiný, jsou jim jejich vlastní potomci v zásadě buřt. Znásilňovací gangy tam operovaly po celá léta za systematického ignorování policie a politiků – a velkou míru viny na tom má dnešní ministerský předseda Starmer, který se dnes tváří, jako by se ho to vůbec netýkalo. Když před pár dny vytáhla skotská čtrnáctka nůž a sekeru, aby ukázala agresorovi, že je ochotná bránit svou sestru – kdo má z toho problém? Ta nezletilá, samozřejmě.

Ať jdou Britové k čertu se svými žvásty o ochraně dětí i se svou ideopolicií, která se víc zajímá o příspěvky na sociálních sítích než o skutečné zločiny, které se v rámci takzvané „sociální harmonie“ zametají pod koberec. Ta zoufalá společnost směřuje k otevřenému konfliktu, protože tam nikdo není ochoten řešit skutečné příčiny problémů. Problémy jim ale otevírají fantastickou příležitost k omezování svobod občanů a otevírají jim nové možnosti kontroly populace, tedy alespoň té části, která je ještě bere vážně a kterou je možné efektivně zastrašit a potrestat.

A to otevírá skvělou příležitost i pro ostatní politiky v celé Evropě, protože dva nejlepší důvody, které vám dovolují ořezat práva populace, jsou 1) terorismus a 2) ochrana dětí. Na to přece nikdo nemůže říct nic! Terorismus je tak skvělá záminka k zavedení tuhé kontroly, že ji ve třicátých letech minulého století v Německu použil už jistý neúspěšný rakouský malíř. No a děti – kdo si troufne říct něco proti opatření, které má jako záminku chránit děti?!

Ne, dnes nechci rozebírat tupost roztleskávačů, kteří vítají věci jako prolamování bezpečné komunikace buď z čisté hlouposti, anebo ze servility. Každý, kdo sleduje vývoj v Británii ví, že ochrana dětí a sledování populace jsou dvě různé věci, které se shodou šťastných náhod stále nějak daří prodávat populaci jako jednu věc. To je věc tak jasná, že pokud náhodou tento výklad akceptujete, tak byste se měli vážně víc začít zajímat o svět, ve kterém žijete. Nebo si přečtěte vysvětlení od Michala „Altaira“ Valáška, které vám objasní, v čem je problém.