JSC SilentTower – ticho za jakoukoliv cenu | Kapitola 4
Seznam kapitol
Pořádně nabušenou sestavu jsme tu už nějaký ten pátek neměli, takže potěší, když se můžeme na nějakou podívat hodně zblízka. JSC SilentTower nezaujme ani tak výběrem komponent uvnitř, jako spíše špičkovým vodním chlazením v externím provedení. Díky dnešnímu článku můžete popřemýšlet, zda byste podobnou ocenili i doma.
Chladící věž samozřejmě není jedinou prvkem celého systému. Podstatné jsou také bloky, které jsou umístěné na jednotlivých komponentách. Ani zde nenajdete něco méněcenného, o procesor se stará velmi kvalitní CPU blok Watercool Heatkiller HK v revizi 3. Na grafické kartě našel uplatnění fullcover blok od stejného výrobce, tedy konkrétně Watercool Heatkiller GPU-X3 ve verzi pro nVidia GTX690 „hole edition“ a nechybí ani backplate pro zpevnění.
Zadní část case byla ještě osazena ventilátorem Noctua NF-S12B ULN s 800 otáčkami za minutu, který odvádí přebytečné teplo od základní desky. O kompletní napájení se pak bezpečně postará PSU SilverStone Strider 1500 W s aktivním PFC F3. Možná až příliš výkonný zdroj byl použit z důvodu možného budoucího upgrade, respektive rozšíření o druhou grafickou kartu. V té souvislosti je samozřejmě připraven i systém vodního chlazení, který je schopen bezproblémově druhou kartu zvládnout.
A jak se vlastně podařilo vše potřebné do case vměstnat? Naprosto bez problémů. Jelikož jde o velmi rozměrnou skříň, deska formátu fullATX nedělá Lian-Li žádný problém. Obdobné je to i s grafickou kartou, která základní desku přesahuje pouze o několik centimetrů. Díky faktu, že vodou je chlazená pouze grafická karta a procesor, není vedení hadic nijak složité a využívá již připravených průchodek v case. V JSC se snažili pohrát si i s kabeláží, což u vyladěných sestav patří mezi základní požadavek, respektive nutnost. To se víceméně podařilo, nicméně úpravu kabeláže poměrně dost komplikoval fakt, že case nemá příliš prostoru za trayem pro desku není na kabeláž moc místa a navíc je zde i odhlučňovací materiál. Kabely tedy v některých případech nutně musely procházet „viditelně nad povrchem“.
Pokud bych měl na tuto sestavu říci osobní názor, byl bych trochu zklamaný právě z „prázdnoty“ ve skříni. I když vím, že to bylo přáním majitele sestavy. V tomto případě, kdy je veškeré teplo efektivně odváděno mimo case a není tedy nutné složitě výmýšlet airflow uvnitř přeplněné skříně, bych raději využil menší case, kde by komponenty tak nezanikaly. Vždyť jde o špičkový hardware, který zde působí trochu méněcenně. Nicméně kvality skříni nelze upřít.
Co mi taktéž trochu vadilo, je vedení hadic mezi case a chladící věží. Myslím si, že by zde stálo za úvahu využít nějakých ochranných návleků, jako například flexa, apod. I když se předpokládá, že se hadice usadí na jedno místo a často s nimi manipulace prováděna nebude, měl bych strách z náhodného poškození. To stejné platí pro průchod hadic z case, kde by postupem času mohlo dojít k lámání. Raději bych viděl vytvoření nových otvoru blíže k podlaze a přirozenější protažení. To jsou možná spíše praktické detaily, ale u špičkové sestavy asi měly být taktéž dotažené.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
