Kapesní dějiny výpočetní techniky - Počítače nejsou jenom o procesorech nebo grafikách! | Kapitola 5
Seznam kapitol
Když se řeší dějiny IT, obvykle se myslí domácí IT – osmibity, šestnáctibity a podobně. Mimo ně ale existují paralelní směry IT, které se vyvíjely nezávisle: Servery, wearables, kapesní počítače a tak dále. Jsou důležité, ale většinou se na ně zapomíná.
Většina manuálů se dá naštěstí dnes stáhnout z internetu, ale bez nich budete opravdu ztracení, přičemž řada konceptů, jako jak například vytvářet externí funkce pro knihovny a jak je volat z vlastního Basicu, je opravdu docela neintuitivní. Asi nejúspěšnější byl v tomhle směru Texas Instruments, ale s postupem času se kapesní počítače stávaly stále složitější a nepřehlednější, přičemž od sebe stále více divergovaly.
Řešení bylo dvojí: Hardwarová kompatibilita s běžným OS, anebo operační systém na míru. První zvolil na začátku 90. let Hewlett Packard, který přinesl kapesní počítače plně kompatibilní s MS DOS – a když myslím plně, tak opravdu plně. Atari Portfolio bylo kompatibilní spíš teoreticky, mělo malý displej a málo paměti, ale takový HP-200LX (1994) s jeho kompatibilitou s CGA – to už bylo jiné kafe!
By Felix Winkelnkemper - Own work CC BY-SA 4.0, Link
Tady například vidíte, jak se na tom dal spustit i Monkey Island anebo Maniac Mansion – nepodsvícený a jen ve stupních šedi, ale ono to opravdu jelo – a na dvě tužkové baterky!
Požadavky „velkých“ Windows ale stále rostly a pro kapesní počítače se nehodily, proto se začaly dělat specializované operační systémy na míru. V druhé polovině 90. let vznikla celá řada počítačů kompatibilních s Windows CE, ale to byla jedna tragédie vedle druhé. Windows CE nebyly kompatibilní s běžnými Windows, dokonce ani dokumenty na nich se nedaly normálně otevírat v běžném Officu – i u nejpokročilejších verzí docházelo při každém otevření na druhé platformě ke konverzi, která pravidelně dojebala formátování, takže i přes nejvyšší snahu jsem skončil u toho, že jsem kapesní počítače používal jen na poznámky v terénu, doma jsem je přetáhl do PC jako prostý text a pak už jsem s tím pracoval jenom tam.
V té době jste měli už na výběr mezi normálními laptopy s běžnými klávesnicemi a standardními Windows – anebo boj s kapesními počítači s poněkud exotickými systémy, které bývaly jen zřídka udržované po vydání a navíc jste měli problém s přenosem dat do stolního PC. Byla to drsná doba, kde bývalo běžné, že po dvou hodinách laborování jste zjistili, že je jednodušší text napsat znova než zkoumat, proč se odmítá překopírovat právě „ř“ a „ž“ a podobně.
A to je základní problém, který stál za pádem nádherné zoologické zahrady bateriových systémů: Software, kompatibilita, přenositelnost dat a jejich údržba. Ať už jste měli Psiony a jejich EPOC, Windows CE anebo cokoliv podobného dalšího, byla tu neustálá válka o data, která se někdy táhne až dodnes. Skutečně: Mám z těch dob celou řadu dokumentů, které sice lze otevřít na nových Officech, ale chovají se prostě divně, například tak, že Office 365 je zobrazí se zvláštním rozlomením stran a Libre Office je pro změnu nedokáže překreslit vůbec, a tak nějak text redrawuje sám přes sebe. Je to něco zakopaného v hlubinách souborů, co si to s sebou přineslo z oněch temných dob – a protože to nejsem schopen vyrabovat ze souborů, bude to asi jednodušší přepsat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
