Kapesní dějiny výpočetní techniky - Počítače nejsou jenom o procesorech nebo grafikách! | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když se řeší dějiny IT, obvykle se myslí domácí IT – osmibity, šestnáctibity a podobně. Mimo ně ale existují paralelní směry IT, které se vyvíjely nezávisle: Servery, wearables, kapesní počítače a tak dále. Jsou důležité, ale většinou se na ně zapomíná.
Díky technologiím LCD a CMOS ale existoval delší dobu už „skutečný laptop“ – Epson HX-20 (1982). Tento stroj byl vybaven dvěma (!) procesory Hitachi 6301 na 614 kHz, měl 16 až 32 KB RAM a 32 KB ROM, které se dalo rozšířit až na 64 KB. Stroj měl modulární strukturu, prodával se buď holý anebo se softwarově řízenou mechanikou na mikrokazety pro záznam dat a také úzkou termotiskárnou, která tiskla na papír, který známe z účtenek. Počítač podporoval sériové porty, jeden byl RS-232, druhý byl určený pro externí floppy anebo jiné sériové zařízení.
Celé to jelo na EPSON BASICu, mělo to 1,6 kg a na akumulátory NiCd to mohlo jet až 50 hodin (!) – jaký rozdíl oproti jiným strojům té éry! Hardwarová výbava byla vizionářská, ale protože šlo v podstatě o luxusní přenosný osmibit prodávaný za 750 dolarů (v dnešních cenách přes 2200 dolarů), použitelnost byla omezená. Ten stroj cenou zjevně mířil na profesionály, ale stále to byl osmibit a stále používal jako primární médium páskovou mechaniku, byť tu menší a luxusnější.
Pokud něco Epson dokázal, tak fakt, že počítače miniaturizovat jde. Osmdesátá léta byla obdobím velkého experimentování: Vznikaly přenosné laptopy a výrobci PC se snažili zatím neúspěšně miniaturizovat komponenty, ale ať už se podíváte na IBM PC Convertible (1986) anebo na „domácí“ Amstrad PPC (1987), je vidět, s jak strašnými kompromisy se tehdy pracovalo, protože zvláště mechaniky se nedařilo dělat úsporně a při klesajícím napětí v akumulátorech jste se jednoduše mohli dostat do stavu, kdy se nerozjela floppy mechanika a nešlo už uložit práci.
Velmi podobný problém jsem zažíval s jedním z prvních „PC ultrabooků“ Bicom, který se snadno dostal do stavu, kdy už jednoduše nedokázal při chodu na baterie roztočit harddisk. Teprve v 90. letech se začaly objevovat skutečně úsporné harddisky, případně se objevovala vizionářská řešení jako HP Omnibook 800 (1996), která jako první používala místo harddisků paměti typu flash anebo SRAM karty, ale provozovat na tom Windows bylo docela utrpení. S baterií LiON a teleskopickou myší (to fakt musíte vidět!) to bylo revoluční řešení.
V 80. letech byly podobné technologie velice daleko – a tak se výrobci soustředili na to, co se opravdu dalo postavit. Vzniklo díky tomu neuvěřitelné ZOO programovatelných kalkulaček, databank a kapesních počítačů, kterých jsou celé tisíce a svým způsobem symbolizují éru 80. let. Od „překlápěcí kalkulačky“ s obrácenou polskou notací (RPN, Reverse Polish Notation) HP-28 (1986) po Atari Portfolio (1989), které znáte z Terminátora 2, od databanky Casio SF-4000 (1988) po kapesní počítače Sharp – takových zařízení vznikly stovky a jsou skvostné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
