Když si Slunce upšoukne aneb masivní elektrifikací vpřed do pravěku! | Kapitola 5
Seznam kapitol
Současné zelené hnutí, vedoucí nás k „plně udržitelné budoucnosti“, bude sotva udržitelné i za normálních okolností. Bohužel stačí jedna carringtonovská událost, aby uvrhla elektrifikovanou utopii do madmaxovského pekla: A ty opravdu velké podle biologických záznamů nastávají průměrně jednou za dvě stě let, přesněji řečeno za poslední milénium nás postihly alespoň šestkrát.
Popravdě, myslím si, že na mnoha místech to bude problém, zvláště když koupíme něco většího, jako byla Myiake event z roku 774, která byla alespoň dvanáctkrát větší než carringtonovská událost. Ze záznamů se zdá, že u podobných událostí nejde o to zda nastanou, ale pouze kdy nastanou – a pokud už dnes spoléháme na pěkný den, příznivý vítr a mírnou zimu, můžeme se po kompletní elektrifikaci dostat do situace, že během CME přijdeme o všechno najednou: O schopnost generovat energii, distribuovat ji, přijdeme o teplo, přijdeme o komunikace i o mobilitu, a dodávky zboží, protože všechno je na elektřinu.
A protože lidi jsou lidi a na neštěstí nikdo nevěří, můžeme se dostat do situace, kde nám v izolovaných obcích začnou hořet domovní baterie, případně ty v neodpojených elektromobilech – a nepůjde to hasit a vlastně ani nijak zasáhnout, protože všechno je na elektřinu – bylo na elektřinu. Pokud celá infrastruktura bude čistě na elektřině, můžeme skončit v situaci, že i kdybychom se dokázali s dodavateli náhradních dílů spojit a nějak jim zaplatit (výmaz / zničení datacenter je zmiňován mezi riziky CME, takže můžeme přijít i o digitální peníze) – tak je potom nebude jak dopravit, protože když není jak dobít elektromobily, nikam se nejede.
To, že naše společnost stojí na mixu různých technologií, které mají každá svoje mouchy, ale vcelku je nízká šance, že vypadnou všechny najednou, je obří výhodou. Ale koho by zajímaly praktické výhody, když tu máme zelenistické vize!
V nejhorším, kdyby úplně vše selhalo, si stále můžeme vzít nějaký teplý svetr a na kole anebo na lyžích se s batohem vydat na cestu za lepšími zítřky! Kdyby se to stalo v zimě, pamatujte, že je třeba prchat k moři, protože to stabilizuje a zmírňuje klima. My jsme geograficky dost na severu, zeměpisně zhruba na stejné zeměpisné šířce jako střed Quebecu, zimu po kolapsu elektrocivilizace bychom tu také nemuseli přežít.
