Když si Slunce upšoukne aneb masivní elektrifikací vpřed do pravěku!

Jako carringtonovská událost je označováno to, co probíhalo 1. a 2. září 1859 – a kromě toho, že to vyřadilo z provozu telegrafy, tak to způsobilo i několik požárů. Šlo o největší geomagnetickou bouři v zaznamenané historii, zásah magnetosféry Země mrakem nabitých částic, který se utrhl ze Slunce během tak zvaného flare, náhlého pozorovatelného vzplanutí. V podstatě jde o to, že se magnetické siločáry Slunce mohou tak namotat, že když se nakonec uvolní, doslova jako prak odpálí kus hmoty sluneční koróny, nejvyšší části atmosféry, která je tvořena převážně nabitými částicemi. Proto se takové události říká CME, Coronal Mass Ejection.

Tyhle události se dějí podle všeho neustále, ale lidstvo si jich moc nevšímalo, protože naše Slunce je ve středním věku, je klidné a stabilní – na rozdíl například od hvězd třídy M, červených trpaslíků, u kterých nejsou jejich flares pro jejich okolí naprosto žádná legrace. Mraky nabitých částic se pohybují různou rychlostí, obvykle letí směrem k Zemi několik dní, ale u CME z roku 1859 se odhaduje, že šlo o výjimečně energetickou a rychlou událost – mrak nás zasáhl už za 17,6 hodiny. 

Civilizace s nízkou technickou úrovní si obvykle užije jenom zajímavou světelnou show, protože polární záře (aurea borealis) může dosahovat až k rovníkům (v roce 1859 byla pozorovatelná i v Kolumbii) a trochu severněji může být viditelná i během dne. V našich zeměpisných šířkách pak může jít o jev tak intenzivní, že můžete pohodlně číst i v noci. To, co vypadá jako zábavná legrace, je výsledek fotoluminiscence vysokých vrstev atmosféry, o které brzdí vysokoenergetické sluneční částice a předávají jim svoji energii, kterou excitované molekuly plynů emitují jako světlo. Ani carringtonovské události nejsou dost nebezpečné na to, aby vám například způsobily rakovinu anebo jiné potíže, takže to vypadá jako pohodka.

Problém nastává v situaci, kdy začneme používat elektřinu – a hlavně v situaci, kdy ji vedeme dlouhými vodiči, protože zásah mraku nabitých částic v nich indukuje proudy. Ty mohou být různé síly a mohou mít různé efekty. Na některých místech telegrafisté nemohli vůbec pracovat, protože dostávali od telegrafu elektrické šoky, jinde jiskřilo vedení – a na některých místech to naopak zjednodušilo práci, jak uvádí přepis komunikace mezi americkým Bostonem a Portlandem, jak líčí tehdejší Boston Evening Traveller: