Když si Slunce upšoukne aneb masivní elektrifikací vpřed do pravěku! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Současné zelené hnutí, vedoucí nás k „plně udržitelné budoucnosti“, bude sotva udržitelné i za normálních okolností. Bohužel stačí jedna carringtonovská událost, aby uvrhla elektrifikovanou utopii do madmaxovského pekla: A ty opravdu velké podle biologických záznamů nastávají průměrně jednou za dvě stě let, přesněji řečeno za poslední milénium nás postihly alespoň šestkrát.
Zatímco v roce 1859 mohlo být někde výhodou, že silnější indukované proudy zlepšily komunikaci, pro naše současné rozvody by byla podobná událost velký problém – a to i když se na ni připravíme. V březnu 1989 došlo k masivním výpadkům elektrické distribuční sítě v Quebecu, které trvaly přes devět hodin – a to šlo o podstatně menší a lokalizovanější událost. Jinde se tato událost projevila výpadky vysokofrekvenční komunikace, a dokonce panovaly i obavy, jestli nedošlo k jaderné válce. To, co bylo zvláště varovné, bylo tempo, kterým událost nastala – k výpadku sítě v Quebecu došlo do minuty a půl po projevení se efektu CME. Podobný další výpadek se opakoval v Kanadě ještě v srpnu téhož roku.
Rizika, která přináší CME, si uvědomila i americká vláda, a tak byl v roce 2013 předložen návrh dokumentu SHIELD Act (Secure High-voltage Infrastructure for Electricity from Lethal Damage Act), který ukládá za povinnost chránit energetickou distribuční soustavu, systémy nutné pro obranu USA a také kriticky důležité informace před účinky CME, ale i jiných zdrojů elektromagnetických pulzů.
To, co je na carringtonovské události zajímavé, je, že když přírodovědci začali hledat nepřímé stopy po podobných událostech v minulosti, ať už šlo o atypický výskyt uhlíku C14 v letokruzích stromů anebo v ledovcových jádrech, nenašli tam nic – jako vůbec nic. Místo toho našli šest jiných událostí za posledních dva tisíce let – událostí, které mohly být podle jejich odhadů možná až desetkrát až stokrát silnější.
Otázkou je, jak často podobné události nastávají. Scientific American popisuje událost z května roku 1921, která podle všeho zavinila několik požárů včetně vyhoření telefonní ústředny. Také upozorňuje na to, že jsme v červenci 2012 jen těsně unikli ještě větší CME, než byla carringtonovská událost – a jediný rozdíl byl v tom, že nás to netrefilo. V rozboru z roku 2014 se uvádí, že „kdyby nás to zasáhlo, opravovali bychom škody ještě dneska“.
Současná energetická síť je mnohem hustší – a nejen to, vzhledem k zeleným aktivitám je na hraně přetížení vlastně stále, průměrně dvakrát denně. Samotné pěkné počasí je pro nás problém, jak se ukázalo letos o Velikonocích, kde se sešly faktory jako jasno za relativně nízkých teplot, kdy je generování elektřiny fotovoltaikou nejefektivnější – spolu s tím, že byl státní svátek a spotřeba byla tedy nízká.
Aby elektrická síť fungovala, musí se permanentně balancovat výroba a spotřeba, čemuž OZE, klasickými energetiky nazývané jako „občasné zdroje energie“ opravdu nepomáhají. Jejich výkon variuje jak značně, tak rychle – a už jen fakt, že přes kontinent přejede za jasného dne mrak, dokáže distribuční sítí pořádně zacvičit, protože ta byla původně stavěna na klasické (tvrdé, stále fungující) zdroje energie.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
