Klasická novinařina umírá. Ať žije... co vlastně? | Kapitola 6

Ale ono se to blíží. Podle mého názoru jste opravdový novinář teprve od okamžiku, kdy jste se do podobné situace dostali. A samozřejmě: Může se stát, že dostanete do takového konfliktu, který vás zničí anebo připraví o život. I to je riziko povolání. Některé hry, které novináři hrají, jsou skutečně nebezpečné, což je někde zcela jinde, než když se dnes youtubové celebritky navzájem napadají o tom, kdo je větší pitomec.

Jenomže mladší publikum to baví a zdá se, že umělé problémy je zajímají víc, než ty reálné, což částečně ukázalo i referendum o Brexitu. Mladí se klonili spíš pro setrvání v EU, ale jen ti, které to zajímalo dost na to, aby k referendu zašli. Mimochodem – informace o tom, že mladší hlasovali proti Brexitu, oběhla většinu klasických médií. Informace o tom, že čím mladší občan, tím menší účast na referendu, se objevila naopak málokde.

Dokonce jsem četl celé řady článků o tom, jak staří a nevzdělaní „okradli“ mladé o EU, jak je referendum obecně špatná myšlenka, protože v něm hlupáci a nevzdělanci mají stejný hlas jako mladí a progresivní a podobné věci. Bohužel – staří a nevzdělaní volit šli, mladí a progresivní se na to vykašlali, ale to nebrání nasadit psí hlavu těm, které referendum zajímalo a využili svoje právo. Zjednodušující pohled zase vítězí.

Je docela pravděpodobné, že klasická novinařina následuje osud klasického tisku: Ještě před pár lety byla rotačka velká věc a vždy, když jste chtěli ukázat moc médií, ve filmu se objevil gigantický stroj chrlící noviny.

Nevím, kdy se objevil poslední výskyt tohoto zjevení, ale viděl jsem ho ještě v dokumentárním filmu Satan Rides the Media z roku 1998, který pojednával o tom, jak skandinávští bulvární novináři udělali z okrajového black metalu globální záležitost tím, že neuvěřitelně přifoukli legendu o blackmetalových satanistech.