Konečně konec roku: Good riddance, 2021! | Kapitola 4

Německo a Rakousko chce zcela iracionálně opustit jadernou energetiku. Zároveň chtějí opustit i tu fosilní – a to nejen tu „těžkou“, tedy uhlí, mazut a další paliva produkující hodně pevných částic, ale dokonce i tu plynovou. Spalování metanu ale není věc, která akceleruje skleníkový efekt, protože metan je 80× účinnější skleníkový plyn než CO₂. Zjednodušeně řečeno je lepší tu věc pálit nazdařbůh, než ji nechat unikat do atmosféry. Paleontologie pozdního permu ukazuje, že pokud se začne metan spontánně uvolňovat do atmosféry z mořských klarátů a z permafrostu, má velký potenciál nás rychle poslat k čertu.

Přejít na model, kdy se metan bude používat jako relativně čisté fosilní palivo a CNG jako náhrada benzínu, je rozumný. CO₂ se dá jímat a rostliny to tak trochu potřebují pro fotosyntézu, takže to dává smysl. Ale EK - „nah, it will be fine“ – přišla s tím, že se rychle zbavíme zemního plynu. Čím ho nahradíme? Prý vodíkem. S výrazem mírného nevěřícna jsem četl pojednání o tom, jak ekologicky vyráběným vodíkem nahradíme zemní plyn do roku 2050. Scifi příběh „Green Deal“ říká, že do roku 2024 se bude vyrábět milion tun vodíku ročně, do roku 2030 se bude dělat 10 milionů tun ročně a pak už to prostě půjde v pohodě. 

Víte – s vodíkem je spousta problémů. Předně – dělá se primárně ze zemního plynu, takže by se dalo říci, že jde o dekarbonizovaný zemní plyn. Kdyby se greendealisti nebáli metanu jako německý Zelený jaderného paliva, nemuselo by se s tím dělat nic a mohla by se normálně používat stávající infrastruktura. Jenomže oni se ho bojí – a tak se plyn, který se dá relativně snadno skladovat a transportovat a barák vyhodí do vzduchu jenom občas, změní na podstatně těkavější plyn, který je velmi neposedný a pod tlakem proniká i některými pevnými materiály.

Možná jsem to pochopil špatně, ale doufám, že si autoři europříběhů o budoucnosti fakt nemyslí, že se pro vodík dá použít ta samá infrastruktura jako pro zemní plyn. Nedá. Celá distribuční síť se musí kompletně předělat, a to z mnohem dražších materiálů a bude vyžadovat mnohem náročnější údržbu. Vodík, kromě těkavosti, se taky špatně stlačuje a nerad zůstává pohromadě – na to se musí hodně chladit. Není cítit a hoří neviditelným plamenem, což není úplně dobře. Při hoření navíc vzniká vodní pára – což je právě ten problém, který zkomplikoval zavádění vodíku do automobilů už před lety: V zimě provoz prostě generuje pod nulou na silnici kvalitní ledovku a četl jsem doporučení, aby se vodík jako palivo používal pouze v teplém pásmu. 

Nepochybuji, že se na Green Dealu někdo neuvěřitelně napakuje, neuvěřitelně na tom vydělá – na úkor všech ostatních, asi jako solární baroni bohatnou na zelených dotacích. Nepochybujte ale ani na chvíli, že za to zaplatíme, že se budeme mít mnohem hůř než dnes. Celý ten plán, v jeho ideologicky čisté podobě, je naprosto nerealizovatelný – není možné vyměnit infrastrukturu v takovém rozsahu – a to ani kdybychom neměli legislativní nástroje pro aktivisty, kteří dokážou obstruovat liniové stavby po celá desetiletí. 

Evropa na to nemá ani výrobní kapacity, ani peníze. Představa, že se ekonomika někde podojí a přetransferuje se to k zelené budoucnosti, je nesmyslná. Otevírá se obrovský prostor pro korupci a pro přisátí se na zelené transfery, ale k žádnému vzestupu to nepovede. Inovace nevznikají tak, že si je naplánujete – plánovat lze až na základě existujících inovací, jinak jde o čisté báchorky. 

A pamatujte: I kdybychom se my všichni v Evropě nakrásně třeba oběsili na stromech a emise padly na nulu, stále to nekompenzuje nárůst ani Indie. Je jedno, jak moc velkou magořinu tu vymyslíme (a to, co padlo v posledních dvou měsících jsou opravdu pořádné magořiny) – pokud problém nebude řešit svět jako celek, nic se nezmění.