Kradu, kradeš, krademe: Proč je ve finále jedno, kdo co od koho opsal | Kapitola 2
Seznam kapitol
Asi nejblatantnějším pokusem o zneužití autorských práv byla žaloba křesťanského rapera Flame na Katy Perry o to, že údajně narušila jeho práva na motiv písně Joyful Noise a žádal mnohamilionovou kompenzaci. To, naštěstí, odvolací soud nakonec zamítl.
Ono celkově: Když studujete technologické dějiny, tak vám brzy dojde, že se autorské právo tak trochu utrhlo ze řetězu a slouží ke všemu možnému, jen ne k tomu, k čemu sloužit mělo. Tak kupříkladu mě popisovali, že autorské právo slouží hlavně k tomu, aby chránilo malé tvůrce před velkým korporátem, který je zneužije. Jenže on je stejně zneužije, protože jak jistě víte, autorská práva ze všeho, co vytvoříte jako zaměstnanci, patří zaměstnavateli.
Mnoho výzkumníků a techniků se dostalo do pozoruhodné situace, že něco vyvinuli, patentovali si to – a nic, nic se nestalo, protože firmy o patentu sice věděly, ale trpělivě čekaly, až patent exspiruje, aby si ho vzaly zadarmo. To se týká velkého množství menších vynálezů přelomu 19. a 20. století, kde můžeme v klidu říci, že nám autorské právo poodsunulo zavedení nových vynálezů přesně o svou ochrannou lhůtu.
Jen někdy a někomu se stalo to, že by se vynálezce a průmyslník setkali a dohodli se na odměně, přičemž opravdu legendární je situace kolem Westinghouse a Tesly: Tesla se dobrovolně vzdal svých majetkových práv, protože ty by zatížily Westinghouse natolik, že by je patrně stály prohru v „bitvě elektrických proudů“ s Edisonem. Tesla chtěl, aby jeho střídavý proud vyhrál – a udělal to tak, že zbavil Westinghouse povinnosti vyplácet mu odměny.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
