Kradu, kradeš, krademe: Proč je ve finále jedno, kdo co od koho opsal | Kapitola 5

Pokud jde o naše zdroje, Paňčatantram byla u nás ve středověku známá a oblíbená hlavně pod jménem „Vyprávění mudrce Bidpaje“, existuje přinejmenším osm verzí „Uskřípnuté opice“, z nichž žádná není stejná! Zkrátka a dobře, historicky bylo normální vzít cizí dílo, přepsat si ho po svém a vypustit do terénu jako své dílo, což se dělo a děje – a expert na to u nás byl například Jan Werich, mezi jehož pohádkami najdeme jen málo původního, doslova vyraboval, na co přišel. 

Vadí to ale někomu? Nevadí, Werich byl výborný vypravěč – a v duchu tradic přijde někdo další a překope si to zase podle svého, protože tak to prostě v uměleckém světě chodí. Někdo modernizuje, jiný změní perspektivu, udělá to anebo ono. Tohle je univerzální: V Tisíc a jedné například najdeme vyprávění, které zatraceně připomíná Romea a Julii – a nejen to, je tam i variace, ve které jde o tragický milostný trojúhelník s jedním chlapcem a dvěma dívkami, což by ale asi Shakespeare do podoby divadelní hry nepřepsal, protože na něco tak radikálního by neměl v alžbětinské Anglii koule.

A nejen to, vykrádání je typické v Tisíc a jedné noci samotné, běžně se tam uvádí víc verzí té samé historky – a nejen to, autoři doslova vykradli sami sebe, protože hlavní dějová linie krále Šahrijára a jeho bratra, která doslova podepírá celé dílo, je přepsaný příběh, který se v Tisíc a jedné taky nachází a vypráví o dobrodružství perského prince. To, že autoři Tisíc a jedné neváhají blatantně vykrást sama sebe – a dokonce vám to udělají hodně okatě, protože vám variace běžně dají hned vedle sebe, považuji za naprosto skvostné.

Dnes se okázale honíme za něčím, čemu říkáme originalita a kreativita. Ta věc je ale spíš zdrojem problémů, dokonce najdete celé scénáristické kurzy, které proti tomu bojují a vysvětlují vám schémata, kterých se máte držet. Originální věci jsou totiž rizikové a nebezpečné – Jordan Peterson má dokonce přednášku o něčem, čemu říká „prokletí kreativity“ a která vysvětluje, proč na originálních nápadech a technických inovacích obvykle nevydělá jejich autor, ale ten, kdo mu je pomáhá realizovat.

Zjednodušeně řečeno opravdu originální lidé nemají kapitál a často ani představu o tom, co smrtelníci doopravdy chtějí, takže se snaží prosazovat svoje vize, aniž by je kdo chápal anebo po tom byla poptávka. To se děje ve všech oborech: A zkušenosti ukazují, že obvykle potřebujete kombinaci opravdového kreativce s někým, kdo je dobrý v marketingu a v realizacích.