Kradu, kradeš, krademe: Proč je ve finále jedno, kdo co od koho opsal
Článek Kradu, kradeš, krademe: Proč je ve finále jedno, kdo co od koho opsal

Kradu, kradeš, krademe: Proč je ve finále jedno, kdo co od koho opsal

Michal Rybka

Michal Rybka

11. 9. 2021 18:07 9

Seznam kapitol

1. O stoletém kotěti 2. Vynálezci a průmyslníci 3. Pro dobro korporátů 4. Jeden od druhého
5. Prokletí kreativity 6. Z teorie do praxe 7. Podstatný je výsledek

Asi nejblatantnějším pokusem o zneužití autorských práv byla žaloba křesťanského rapera Flame na Katy Perry o to, že údajně narušila jeho práva na motiv písně Joyful Noise a žádal mnohamilionovou kompenzaci. To, naštěstí, odvolací soud nakonec zamítl.

Reklama
Reklama

Pokud jde o naše zdroje, Paňčatantram byla u nás ve středověku známá a oblíbená hlavně pod jménem „Vyprávění mudrce Bidpaje“, existuje přinejmenším osm verzí „Uskřípnuté opice“, z nichž žádná není stejná! Zkrátka a dobře, historicky bylo normální vzít cizí dílo, přepsat si ho po svém a vypustit do terénu jako své dílo, což se dělo a děje – a expert na to u nás byl například Jan Werich, mezi jehož pohádkami najdeme jen málo původního, doslova vyraboval, na co přišel. 

Vadí to ale někomu? Nevadí, Werich byl výborný vypravěč – a v duchu tradic přijde někdo další a překope si to zase podle svého, protože tak to prostě v uměleckém světě chodí. Někdo modernizuje, jiný změní perspektivu, udělá to anebo ono. Tohle je univerzální: V Tisíc a jedné například najdeme vyprávění, které zatraceně připomíná Romea a Julii – a nejen to, je tam i variace, ve které jde o tragický milostný trojúhelník s jedním chlapcem a dvěma dívkami, což by ale asi Shakespeare do podoby divadelní hry nepřepsal, protože na něco tak radikálního by neměl v alžbětinské Anglii koule.

A nejen to, vykrádání je typické v Tisíc a jedné noci samotné, běžně se tam uvádí víc verzí té samé historky – a nejen to, autoři doslova vykradli sami sebe, protože hlavní dějová linie krále Šahrijára a jeho bratra, která doslova podepírá celé dílo, je přepsaný příběh, který se v Tisíc a jedné taky nachází a vypráví o dobrodružství perského prince. To, že autoři Tisíc a jedné neváhají blatantně vykrást sama sebe – a dokonce vám to udělají hodně okatě, protože vám variace běžně dají hned vedle sebe, považuji za naprosto skvostné.

Dnes se okázale honíme za něčím, čemu říkáme originalita a kreativita. Ta věc je ale spíš zdrojem problémů, dokonce najdete celé scénáristické kurzy, které proti tomu bojují a vysvětlují vám schémata, kterých se máte držet. Originální věci jsou totiž rizikové a nebezpečné – Jordan Peterson má dokonce přednášku o něčem, čemu říká „prokletí kreativity“ a která vysvětluje, proč na originálních nápadech a technických inovacích obvykle nevydělá jejich autor, ale ten, kdo mu je pomáhá realizovat.

Zjednodušeně řečeno opravdu originální lidé nemají kapitál a často ani představu o tom, co smrtelníci doopravdy chtějí, takže se snaží prosazovat svoje vize, aniž by je kdo chápal anebo po tom byla poptávka. To se děje ve všech oborech: A zkušenosti ukazují, že obvykle potřebujete kombinaci opravdového kreativce s někým, kdo je dobrý v marketingu a v realizacích.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning