Kradu, kradeš, krademe: Proč je ve finále jedno, kdo co od koho opsal | Kapitola 7
Seznam kapitol
Asi nejblatantnějším pokusem o zneužití autorských práv byla žaloba křesťanského rapera Flame na Katy Perry o to, že údajně narušila jeho práva na motiv písně Joyful Noise a žádal mnohamilionovou kompenzaci. To, naštěstí, odvolací soud nakonec zamítl.
Teď si představte, jak by to vypadalo, kdyby se místo spolupráce začali hádat – kdo co vymyslel, co je důležitější, kdo dostane peníze, případně by se začali blokovat u soudů. To bychom, přátelé, možná neměli systém řízení palby ani u Jutska, ale ani za Druhé světové! Pointa je v tom, nápad sám o sobě nemá velkou cenu, teprve dotažený nápad ho má. A u toho je nutné spolupracovat, stavět jedno dílo na druhé, kombinovat myšlenky a rozvíjet práci toho druhého.
Ne, není pravda, že mozek nemůže mít originální myšlenky – může. Je ale mnohem efektivnější, když vyjde z myšlenek jiného a něco přidá a doplní. To, co vznikne, není pouhý derivát předchozího – je to nové. To platí v technice i v umění: Werichova „Lakomá Barka“ není pouhý přepsaný příběh z Tisíce a jedné – ne. Je přeměněný, je přetavený, je to něco jiného. A vám, ve finále, když sledujete animované Fimfárum, může být jedno, že Werichův příběh není původní a koneckonců i animovaná verze se poněkud liší: Nezajímá vás to.
Pro koncové uživatele je důležitý výsledek, jenom výsledek. A jestli výsledek vznikl opisováním, kradením nápadů anebo pustým fantazírováním – to je ve finále jedno. Nakonec je to úplně jedno!
