Lekce z historie: Málo modulární nebo až příliš modulární? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Obecně považujeme modularitu za dobrou věc – ostatně díky ní vyniklo PC mezi ostatními. Je to ale opravdu tak důležitá vlastnost? Co nám o praktickém významu říká posledních 40 let počítačové a vlastně dneska i mobilní historie? Budou s námi modulární stroje i za dalších 40 let?
Výhody masivní konektivity a expandibility
1) Počítač má mraky připojení, což dovoluje zapojit všechno možné – od paralelní tiskárny po vysokorychlostní disk. Pokud máte kvalitní dock, můžete upgradovat i laptop na zcela regulérní počítač.
2) Vlastní zařízení může být kompaktní a uzavřené, připojení zařídí dongly, docky a rozšiřující stanice. Vlastní připojení a odpojení stroje je velmi rychlé.
3) Externí zařízení lze podle potřeby zapojovat k různým počítačům. Pokud si vyměníte jeden stroj za jiný, nemáte problém se zařízeními.
Nevýhody masivní konektivity a expandibility
1) Zapojení množství zařízení je strašný chaos. Kabely, kabely, kabely – připadáte si jako Láokoón bojující s hady!
2) Externí zapojení vnáší nespolehlivost. Je to prostě tak, s externími zařízeními bývá víc trablů než s těmi interními.
3) Pokud se přesouváte z místa na místo, připomíná sestavení setupu a jeho opětovné složení výpravu velehorské expedice. S Boží pomocí snad nezapomenete všechny příslušné kabely a trafa, jinak to bude zlé.
4) Velké množství různých zapojení dovoluje teoreticky připojit všechno možné, v praxi ale spíš oceníte velké množství stejných zapojení. Starší typy konektorů obvykle využijete málo, pokud vůbec. Ne nadarmo se obvykle dají v BIOSu vypnout úplně.
5) Velké většině uživatelů se stává, že do řady konektorů nezapojí nikdy nic. Typické konektory, které dnes už nikdo nepoužívá, jsou paralelní a sériový port a taky PS/2. K čemu pak v počítači jsou? Každá nevyužívaná komponenta v podstatě jenom zvyšuje cenu a konzumuje elektřinu, aniž by dělala užitečné věci.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
