Mantry aneb kouzelné fráze, které nám berou naše svobody | Kapitola 6

„Je třeba chránit děti.“

Jedna z neotřesnějších manter, která se používá jako něco, co se vytáhne, když vše ostatní selže. Ultimátní mantra paternalismu, protože tím, že chráníte děti, chráníte přece všechny děti, i ty malé, i ty velké. Obvykle se používá jako záminka pro cenzuru a blacklistování filmů a knih, ale dá se to vztáhnout na všechno – od tvorby videoher přes prodej Kindervajíček až po nutnost prodávat nůžky bez špičky. 

i Zdroj: PCTuning.cz

Tuhle mantru nemám rád proto, že vypadává ze všech možných lidí – od těch, co chtějí prodávat reflexní vybavení, přes ty, kteří chtějí cenzurovat počítačové hry, těch, kteří chtějí opt-in databáze lidí, co hodlají sledovat porno a přepečlivé matky, které chtějí modernizovat staré zapšklé texty a udělat z nich safe space all inclusive nesmysly.

V minulosti to fungovalo tak, že se děti běžně účastnily činností dospělých, pomáhaly s pracemi a fungovalo to od dob vzniku Homo sapiens sapiens až do nástupu moderní pedagogiky v polovině 19. století. Zpočátku existoval kompromis mezi přirozenou výchovou rodičů a školní výchovou, až se to úplně oddělilo a dokonce vznikl dedikovaný dětský svět, kterému se začalo všechno přizpůsobovat. Dřív dítě vidělo, jak se zabíjí králík, jak se připravuje jídlo, jak to vypadá – a mělo realistickou představu o světě dospělých. Vůbec: Většina „přírodních kultur“ fungovala v podobě kmenů, kde dělení na dětský a dospělý svět neexistovalo, celá vesnice žila v jedné velké chýši – a kde existoval pouze přechodový rituál, kdy se z dětí stávali dospělí.

My jsme všechno ošklivé skryli – a proto přechod mezi dětstvím a dospělostí není rituálem, ale šokem, kdy je dítě vysazeno z bezpečného světa do toho druhého. Vezměte si, jak je to absurdní: Do dospělosti nesmíte pít, věnovat se sexu, nesmíte mít přístup k hardcore obsahu veškerého typu – a pak bouchne osmnáct či jednadvacet a jsi dospělý, najednou můžeš všechno, můžeš bojovat v armádě, dostaneš se ke všemu – a to bez přípravy v tom smyslu, jak to zvládnout. No a není divu, že to leckdo nezvládne, protože tohle je mnohem horší, než když jako dítě sledujete, co dělají dospělí s tím, že vy to jednou budete moc dělat taky.

A k tomuhle tomu sloužila kdysi vyprávění, kterým dnes říkáme pohádky: Připravovala vás na smrt, násilí, alkohol, drogy, lásky, zrady, popisovala všechny možné volby a jejich výsledky. Samozřejmě, verba docent exempla trahunt, ale pomáhá vám to udělat si představu, jak to asi funguje. To, že se děti snaží dostat k nepřístupným materiálům, není špatně, je to přirozená snaha pochopit svět dospělých a připravit se na něj – stejně jako olizování věcí ze země slouží k tomu, že dítě sbírá vzorky patogenů a buduje si proti nim imunitu. Proto mají největší potíže hodné děti, které ze sluníčkové izolace svrhnete najednou bez přípravy mezi dospělé. Proto mají potíže jak děti vychovávané v bavlnce, tak i ty z děcáku: Žily příliš dlouho ve skleníku. Právě proto je třeba méně chránit, ale více vysvětlovat.

Z předchozího celkem jasně plyne, jak opovrhuji paternalismem a elitami, které tvrdí, že právě to je požehnání z nebes. Není. Paternalismus devastuje svobody a ze svobodných lidí dělá celoživotní děti, nevědomé peóny, je to návrat do intelektuálního feudalismu, který nám bere přístup k informacím, přináší cenzuru, předříkáváče pravd, bere nám svobodu rozhodování a konání. Je to větší problém, než se zdá – těm, kteří nám chtějí vládnout, to přináší snadnou obživu a pocit vlastní důležitosti. Ze všech ostatních to dělá jejich pouhé klienty.

Myslete na to, až půjdete 24. a 25. května volit do Evropského parlamentu. Volte, koho chcete, ale pamatujte: Kdo nevolí, ten už se klientem paternalistického státu stal, protože se odmítl rozhodnout sám za sebe.