Mantry aneb kouzelné fráze, které nám berou naše svobody
Článek Mantry aneb kouzelné fráze, které nám berou naše svobody

Mantry aneb kouzelné fráze, které nám berou naše svobody

Michal Rybka

Michal Rybka

6. 4. 2019 03:00 87

Seznam kapitol

1. Jako malé děti 2. „Svoboda slova má své hranice“ 3. „Jedině odzbrojená společnost je bezpečná.“ 4. „Je třeba chránit soukromí občanů.“ 5. „Je třeba chránit demokracii.“ 6. „Je třeba chránit děti.“

Základním prvkem magie je mantra, neustále opakovaná fráze, která slouží k tomu, aby vedla k požadovanému magickému účinku. Překvapivě to samé se používá i v marketingu a v politickém marketingu. Rádi posloucháme mantry – a neuvědomujeme si, že často vedou ke zcela opačným výsledkům.

Reklama
Reklama

„Je třeba chránit děti.“

Jedna z neotřesnějších manter, která se používá jako něco, co se vytáhne, když vše ostatní selže. Ultimátní mantra paternalismu, protože tím, že chráníte děti, chráníte přece všechny děti, i ty malé, i ty velké. Obvykle se používá jako záminka pro cenzuru a blacklistování filmů a knih, ale dá se to vztáhnout na všechno – od tvorby videoher přes prodej Kindervajíček až po nutnost prodávat nůžky bez špičky. 

Mantry aneb kouzelné fráze, které nám berou naše svobody

Tuhle mantru nemám rád proto, že vypadává ze všech možných lidí – od těch, co chtějí prodávat reflexní vybavení, přes ty, kteří chtějí cenzurovat počítačové hry, těch, kteří chtějí opt-in databáze lidí, co hodlají sledovat porno a přepečlivé matky, které chtějí modernizovat staré zapšklé texty a udělat z nich safe space all inclusive nesmysly.

V minulosti to fungovalo tak, že se děti běžně účastnily činností dospělých, pomáhaly s pracemi a fungovalo to od dob vzniku Homo sapiens sapiens až do nástupu moderní pedagogiky v polovině 19. století. Zpočátku existoval kompromis mezi přirozenou výchovou rodičů a školní výchovou, až se to úplně oddělilo a dokonce vznikl dedikovaný dětský svět, kterému se začalo všechno přizpůsobovat. Dřív dítě vidělo, jak se zabíjí králík, jak se připravuje jídlo, jak to vypadá – a mělo realistickou představu o světě dospělých. Vůbec: Většina „přírodních kultur“ fungovala v podobě kmenů, kde dělení na dětský a dospělý svět neexistovalo, celá vesnice žila v jedné velké chýši – a kde existoval pouze přechodový rituál, kdy se z dětí stávali dospělí.

My jsme všechno ošklivé skryli – a proto přechod mezi dětstvím a dospělostí není rituálem, ale šokem, kdy je dítě vysazeno z bezpečného světa do toho druhého. Vezměte si, jak je to absurdní: Do dospělosti nesmíte pít, věnovat se sexu, nesmíte mít přístup k hardcore obsahu veškerého typu – a pak bouchne osmnáct či jednadvacet a jsi dospělý, najednou můžeš všechno, můžeš bojovat v armádě, dostaneš se ke všemu – a to bez přípravy v tom smyslu, jak to zvládnout. No a není divu, že to leckdo nezvládne, protože tohle je mnohem horší, než když jako dítě sledujete, co dělají dospělí s tím, že vy to jednou budete moc dělat taky.

A k tomuhle tomu sloužila kdysi vyprávění, kterým dnes říkáme pohádky: Připravovala vás na smrt, násilí, alkohol, drogy, lásky, zrady, popisovala všechny možné volby a jejich výsledky. Samozřejmě, verba docent exempla trahunt, ale pomáhá vám to udělat si představu, jak to asi funguje. To, že se děti snaží dostat k nepřístupným materiálům, není špatně, je to přirozená snaha pochopit svět dospělých a připravit se na něj – stejně jako olizování věcí ze země slouží k tomu, že dítě sbírá vzorky patogenů a buduje si proti nim imunitu. Proto mají největší potíže hodné děti, které ze sluníčkové izolace svrhnete najednou bez přípravy mezi dospělé. Proto mají potíže jak děti vychovávané v bavlnce, tak i ty z děcáku: Žily příliš dlouho ve skleníku. Právě proto je třeba méně chránit, ale více vysvětlovat.

Z předchozího celkem jasně plyne, jak opovrhuji paternalismem a elitami, které tvrdí, že právě to je požehnání z nebes. Není. Paternalismus devastuje svobody a ze svobodných lidí dělá celoživotní děti, nevědomé peóny, je to návrat do intelektuálního feudalismu, který nám bere přístup k informacím, přináší cenzuru, předříkáváče pravd, bere nám svobodu rozhodování a konání. Je to větší problém, než se zdá – těm, kteří nám chtějí vládnout, to přináší snadnou obživu a pocit vlastní důležitosti. Ze všech ostatních to dělá jejich pouhé klienty.

Myslete na to, až půjdete 24. a 25. května volit do Evropského parlamentu. Volte, koho chcete, ale pamatujte: Kdo nevolí, ten už se klientem paternalistického státu stal, protože se odmítl rozhodnout sám za sebe.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning