Monster Hunter World – RPG jenom o lovení příšer | Kapitola 5
Seznam kapitol
Přibližně půl roku po vydání konzolové verze hry se Monster Hunter: World s velkou pompou dostává také na PC. S sebou si přibalila majestátní příšery a hromadu možností jak je ulovit. Je jen na vás, zda potvory budou dále tyranizovat svět, nebo dají pokoj. Jak převážně konzolová série silně východního ražení funguje na PC tady v Evropě?
Zvolte nejlepší hry roku 2023 a vyhrajte herní hardware
S partnerem Samsung SSD přinášíme velkou čtenářskou a redakční anketu. Za svůj hlas pro nejlepší hru můžete získat řadu cen…
Monster Hunter: World nabízí podobně jako všechny předchozí (hlavní) díly série kooperativní multiplayer celkem až pro čtyři hráče. Multiplayer je nepovinný. Hru si můžete užít i sami, nicméně spolupráce s dalšími lidmi při pižlání houževnatých nestvůr dokáže vykřesat spoustu zábavných situací, které vám singleplayer prostě nenabídne. Pokud se tedy chystáte do hry přizvat i další lidi, ke konečnému hodnocení si přičtěte ještě jednu hvězdičku navíc.
Protože multiplayer je velmi žádoucí, je až s podivem, jak tvůrci zorali matchmaking a vůbec všechny online prvky. Zaprvé se mi možnosti a způsob, jak je tvůrci prezentují, zdají neskutečně nepřehledné. Zadruhé mi hledání spoluhráčů často vůbec nešlo, anebo se mi našli lidé, kteří ke mně prostě vůbec nešli – buď byli příliš dobří, nebo naopak příliš špatní. V tomto vidím velký nedostatek. Pokud tedy nemáte partu přátel a navíc dostatek trpělivosti naučit se, jak se s nimi spojit v jedné hře, tak to zase taková zábava nebude.
Tenhle chlapík je váš nadřízený. Zadává vám některé úkoly. A ty jsou vždycky o lovení příšer.
Monster Hunter: World pro PC vyšel asi půl roku po vydání konzolové hry, proto je až s podivem, kolik technických chyb tahle hra obsahuje. Na různých fórech si lidé hodně stěžovali na neustálé vyskakování zprávy (někdy prý prakticky bez ustání), že jsou ke hře připojeni lidé z vašeho seznamu přátel. Zrovna tato chybě mě nepostihla, ale zlobily mě některé další chyby.
Tak například mi hra padala, když jsem měla zapnutý Fraps (program na snímání videí a obrázků). Screenshoty ze hry tak lze pořídit přes uživatelské rozhraní Steamu, což může být pomalé. Také z toho důvodu v této recenzi nenajdete moc zajímavých (a pestrých) obrázků.
Z mého pohledu bych za problém označila také fakt, že hru nemůžete hrát s gamepadem. U titulu, který s předstihem vyšel pro konzole, mi to přijde docela na hlavu. Problém do jisté míry může vyřešit zapnutí Big Picture, kde si můžete nastavit také ovládání přímo pro potřeby této hry. Tento postup je účinný, sama jsem ho nakonec vyzkoušela. Bohužel, pokud chcete, aby ovládání bylo nastaveno přesně podle vašich požadavků, nějaký čas s tím strávíte. Z mého pohledu to ale za to stálo, protože ovládacích prvků je poměrně dost a předvolené ovládací schéma není zrovna snadné (a nepřišla jsem na nastavení, které by mi tolik ulehčilo).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
