Návod: Stavba počítače je snadná i pro začátečníky | Kapitola 4
Seznam kapitol
Rádi byste si postavili vlastní počítač, ale nevíte přesně jak na to, případně máte kamaráda v podobné situaci? Sestavit si počítač přesně podle vlastních představ není nic těžkého, kvalitních návodů (ještě ke všemu v češtině) však na internetu moc není. Přinášíme vám proto podrobný návod, kde si celý proces krok za krokem projdeme.
Operační paměť
Další na řadě v našem výběru komponent jsou datová úložiště všech typů. Začněme u operačních pamětí (tzv. RAM - Random Acces Memory), které slouží jako dočasné úložiště dat. Všechny moderní procesorové platformy používají paměti typu DDR3 a liší se jen vícekánálovým přístupem. Drivá většina platforem používá dvoukanálový paměťový řadič (paměti se tedy osazují v párech), existují ale i tři a nově i čtyřkanálové řadiče (platformy LGA1366 a LGA2011).
Co se týče volby konkrétních pamětí, jak ukázal náš nedávný test, kupovat velmi rychlé a drahé moduly nemá smysl. Bohatě si vystačíte s pamětmi s efektiní frekvencí 1333 či 1600 MHz při časování CL9. Podobné je to s kapacitou. Paměti jsou v dnešní době sice opravdu velmi levné, automaticky kupovat vysoké kapacity jako 16 GB však nemá smysl, v praxi takové množství RAM smysluplně využije málokdo. Bohatě si vystačíte s kapacitou okolo 8 GB. Přesně takové paměti s frekvencí 1600 MHz a časováním CL9 od společnosti Kingston jsem zvolil i já do své sestavy.
Pevný disk (HDD)
Od dočasného úložiště dat se přesuňme k trvalým, kterými jsou pevné disky. V dnešní době se pomalu rozšiřuje trend, kdy se pevné disky klasické konstrukce používají hlavně jako velkokapacitní úložiště dat a na správu operačního systému, programů, her a dalších podobných aplikací se používají SSD (solid state disk - flashové pevné disky s násobně rychlejšími rychlostmi čtení/zápisu a řádově rychlejší přístupovou dobou než klasické mechanické elektromagnetické desky). Byť samozřejmě nejde o nutnost, SSD značně zrychlí start většiny aplikací a tak jsem se pro tento systém rozhodnul i já. Jako datové úložiště proto použiji dva své starší disky (s kapacitou 1 a 1,5 TB) plus zbrusu nový Western Digital Caviar Green s kapacitou 2 TB. Všechny disky používají ke komunikaci rozhraní SATA 3 Gb/s, které jsme si na základní desce ukázali v minulé kapitole. Na generaci SATA v tomto případě příliš nezáleží, těmto diskům by rychlostí stačil i původní standard SATA 1,5 Gb/s. Problém není ani v kompatibilitě, všechny verze jsou vzájemně kompatibilní (novější disk připojíte ke starší desce a naopak).
Fotka disku Western Digital Caviar Green ukazuje kromě samotného disku také antistatický sáček a tzv. silica gel. V antistatickém sáčku koupíte zabalenou většinu elektroniky. Sáček rozhodně není bezúčelný, chrání hardware před statickou elektřinou, jejíž zásah by pro elektroniku mohl mít fatální následky (vzniká přitom i při běžném pohybu třeba na svetru). I při následném prodeji či transportu samotných komponent je proto vždy do antistatického sáčku dávejte! Vhodné je používat také zmiňovaný silica gel, který elektroniku chrání před vlhkostí (gel odsává vlhkost).
Pevný disk (SSD)
Jak už jsem prozradil, kromě klasických disků bude počítač osazen také flashovým pevným diskem (SSD), na kterém bude nainstalovaný operační systém. Konkrétně jsem zvolil 120GB model Kingston z řady HyperX, který patří s rychlostí čtení/zápisu 500 MB/s k naprosté špičce na trhu. Mínusem disku je dle očekávání vyšší cena pohybující se okolo pěti tisíc korun s daní. Jako komunikační rozhraní disk používá nejnovější generaci SATA 600 MB/s, která je v tomto případě opodstatněná a tak bude disk nutné připojit na příslušný řadič (deska jím je vybavena).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
