Nejzáhadnější písnička internetu aneb o rychlém zapomínání | Kapitola 4
Seznam kapitol
Na internetu najdeme mnoho záhad, včetně tak zvané „nejzáhadnější písničky internetu“. Není to jediná věc, u které se už patrně nepodaří určit její skutečný původ – ale ilustruje to, jak strašlivě rychle a dost možná definitivně ztrácíme paměť.
Přiznám se, že trochu váhám nad tím, kde se bere výlučné přesvědčení některých lidí, že jsou tak mega speciální a unikátní, že by ideálně neměli nikomu nic dát a svoje tajemství si nechat pro sebe. To je, na jednu stranu, pochopitelné – tajemství řeckého ohně používaného byzantským loďstvem bylo přísně tajeno, protože dávalo Byzanci velkou výhodu v námořních bitvách. Sušit si cenné informace často znamená rozdíl mezi tím, jestli vás v korporátu vymění anebo jestli se budou muset smířit s vaší prezencí až do důchodu. Cechy si rovněž tajily postupy míchání barev, tvorby keramiky – a šílený způsob, kterým byl z Číny vynesen bourec morušový, je námět hodný na historický thriller.
Problém je v tom, že když si úspěšně usyslíte znalosti sami pro sebe, tak se také patrně stanete nástrojem jejich zkázy. Klasickým příkladem jsou Egypťané, kteří si běžně syslili tajemství v chrámech – ostatně od nich pochází pojem „hermetický“, tedy náležející ke kultu Herma Trismegista, fúzního boha mezi egyptským Thowtem a řeckým Hermem, takže když něco je hermeticky uzavřené, tak se míní jakože opravdu fest. A díky tomu o tom kultu téměř nic nevíme, respektive to, co víme, jsou skoro určitě výmysly lidí, kteří o něm fantazírovali sami.
Buď se snažíte informace zachovat pro budoucnost – anebo se je snažíte utajit, čímž je pravděpodobně vymažete dějin. Někdy máme kliku, jako když se zachoval utajovaný stenografický protokol z nacistického jednání ve Wannsee z 20. ledna 1942. Jindy ty věci beze zbytku zmizí – a to, co se stalo, to, co bylo, se stane pouze předmětem spekulací a misintepretací.
Zapomínáme rychle – a někdy taky rádi. A to mě trochu děsí.
