Neoretro hardware a Théseův paradox: Opravovat, nebo nechat umřít? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Někdy narazím na neuvěřitelné věci – jako když si například týpek postaví vlastní retro řadič, aby fungovala jeho retro mechanika. Zároveň to ale pro sběratelství přináší řadu závažných otázek. Jak se chovat k historickému hardwaru?
Théseův problém je naprosto reálný, zvláště pro lidi, kteří chtějí udržovat systémy funkční. Když necháte normální smrtelníky osahávat exponáty a hrát si s nimi, vystavujete je nutně stresu. Nemusí jít ani o případy, že je zapůjčíte na nějakou divokou akci a stroje se vám vrátí poškrabané, obité, s poškozenými a ulámanými tlačítky – to je věc, které se můžete částečně bránit tím, že budete udržovat prostředí kontrolované a budete si hlídat, kdo k vám chodí.
Část běžných poškození (wear and tear) ale eliminovat nelze, takže budete muset měnit klávesy, membrány, spínače, joysticky a časem, až bude systém degradovat víc, budete muset měnit stále větší části včetně kovové i plastové konstrukce. Nevyhnete se tomu. Théseův efekt bude úplně reálný, protože se budete muset rozhodnout, jestli necháte systémy co nejméně dotčené, anebo zda je budete opravovat a nebo nahrazovat.
No a pak je samozřejmě otázka, jak nahradit nenahraditelné, podobně jako to dělal youtuber Tech Tangents s nedostupným řadičem. Tyhle neoretrostavby jsou úžasné, představují svou vlastní specifickou kategorii elektroniky a dá se říct, že jsou dost možná ještě raritnější než původní stroje, protože většinou se dělají ručně a to kusově. To je klade někam na úroveň prototypů u původních strojů, jenom to zatím není vidět.
Nepředstavují historii výpočetní techniky jako takovou, ale jsou jejím komplementárním průvodcem. Funkční modely, repliky, demonstrátory – to všechno jsou unikátní stroje, které vznikají buď úplně na míru, anebo v malém počtu kusů. Repliky nám dovolují podívat se na stroje, které byly částečně nebo zcela ztraceny, ať už jde o repliku Babbageova Difference Engine, Stroje z Antikytéry anebo třeba repliku Turingovy Bomby.
Pro nás, běžné hráče, je hotovým požehnáním technologie FPGA, která díky pokrokům v oblasti programovatelných polí dokáže na univerzálním stroji naklonovat i hodně složité systémy, jako byla Amiga. MiSTer FPGA je univerzální systém, dovoluje „ke každému softwaru přibalit i image jeho hostitelského hardwaru“ a v podstatě jde o kolekci funkčních konzolí a počítačů v jediném zařízení. To je prostě famózní věc!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
