Nvidia DLSS 2.0: Tak má vypadat chytré vyhlazování | Kapitola 2
Seznam kapitol
Minulý týden Nvidia oficiálně představila druhou generaci technologie DLSS, která dělá něco, co zní až neuvěřitelně – zvedá výkon, přitom zároveň odstraňuje některé z neduhů renderingu a do jisté míry i vylepšuje obraz. Podíváme se na implementaci DLSS 2.0 ve hře Control, na to, co dělá nastavení DLSS s kvalitou a s výkonem.
Pro test jsem použil „mainstreamovou“ testovací sestavu s přetaktovanou Core i7–8700K a GeForce RTX 2060.
- základní deska: Gigabyte Z370 HD3P
- procesor: Intel Core i7-8700K (3,7 GHz@4,8 GHz)
- chladič procesoru: Noctua NH-D15S
- paměti: 4× 8 GB ADATA DDR4 3000 MHz@2900 MHz (16-8-16-36)
- zdroj: Seasonic Prime SSR-750TD, 750W
- skříň: Fractal Design Meshify C
- operační systém: Windows 10 Pro x64 (1909)
- ovladače: 445.75
Nemusíte mít RTX 2080 Tia
Po uvedení prvních her s ray tracingem se tak nějak vžilo, že pokud nemáte GeForce RTX 2080 Ti, ani nemá smysl jej zapínat, protože framerate se hra neudrží ani na 60 fps a bude nehratelná. I já jsem odehrál několik hodin hry na RTX 2080 Ti, na testy výkonu už jsem ale osadil do počítače nejlevnější model s podporou ray tracingu a DLSS – GeForce RTX 2060.
V poslední verzi Control jsem tedy projel zruba půlhodinu z úvodu s trojicí nastavení z předchozích kapitol na nejlevnějším modelu GeForce s podporou ray tracingu – 6GB RTX 2060, která se před držkopádem koruny dala sehnat za necelého osm a půl tisíce.
První graf ukazuje úvodní úsek s maximálními detaily v základním nastavení s deaktivovaným ray tracingem a DLSS a vyhlazováním MSAA 4×.
Graf má dvě osy, na levé jsou jednotky pro snímkovou frekvenci (oranžová), vytížení GPU (fialová) a vytížení procesoru (zelená), napravo je pak osa pro takt GPU (modrá) a obsazenou paměť grafické karty (to je jen hrubě orientační údaj, protože neudává ani tak reálně obsazenou paměť, jako spíš paměť, kterou si hra alokovala).
Pro nás je klíčová oranžová datová řada, což je snímková frekvence, která se povětšinou drží v rozmezí 60–80 snímků za sekundu.
Pokud aktivujete RTX s nastavením high, kdy jsou aktivní ray tracované odrazy, odrazy na průhledných materiálech, nepřímé rozptýlené světlo, stíny a ray tracing úlomků, snímková frekvence na pomalu už mainstreamové RTX 2060 spadne někam do rozmezí 45–30 snímků za sekundu. S tímto nastavením už hraní není zrovna příjemné, ani ne tak kvůli tomu, že by hra trhala, ale spíše kvůli tomu, že je trochu cítit input lag.
Pokud ale zapnete DLSS i v nejvyšší kvalitě se vzorkováním 1280 × 720 pfs, dostanete se opět na hratelné snímkové frekvence. Nebude to sice nad 60 fps, takže u obyčejných monitorů budete vypínat v-sync, ale u lepších monitorů s adaptivní vertikální synchronizací už si zahrajete celkem bez problémů na snímkových frekvencích, které budou povětšinou mezi 50–70 fps s průměrem někde kolem těch šedesáti snímků za sekundu. Pokud by vám to nestačilo, lze volit jeden ze dvou rychlejších režimů, kde bude výkon vyšší za cenu nižšího počtu vzorků.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
