nVidia FXAA — když „běžný“ antialiasing nefunguje | Kapitola 11
Seznam kapitol
Ačkoliv zubaté hrany trápí většinu her, podpora vyhlazování hran u her stále není automatická. AMD proto před rokem přestavilo morfologický antialiasing schopný vyhladit obraz každé hry. Nyní se konečně přidává i nVidia se svým řešením FXAA. Jak v praxi funguje a jaké jsou jeho chyby, jsme vyzkoušeli hned ve čtrnácti hrách.
obraz vyhlazený efektem FXAA
nVidia po více jak roce od uvedení morfologického vyhlazování společností AMD uvolnila v ovladačích svou vlastní alternativu — FXAA. Stejně jako MLAA je i FXAA post processing efekt. Na rozdíl od konvenčních metod vyhlazování jako multisampling a supersampling, které zuby a další vady opravují už při samotném renderování obrazu, se efekty MLAA i FXAA aplikují na vykreslený dvourozměrný obraz. Pomocí matematické analýzy v něm technologie hledají oblasti hran, které posléze vyhlazují. V tom spočívá hlavní výhoda těchto technologií — fungují vždy a všude včetně her, které standardní metody vyhlazování nepodporují.
nVidia tvrdí, že efekt FXAA je stejně účinný (rozumějte kvalitou vyhlazení) jako běžné vyhlazování 4× MSAA, má však výrazně nižší hardwarové nároky. Hned od začátku se mi první polovina tohoto tvrzení zdála nanejvýš podezřelá a po vyzkoušení mohu potvrdit, že jde o marketingovou lež. FXAA už z principu nemůže opravit všechny vady aliasingu jako standardní metody (nespojité linie a další) a v praxi je to vidět. FXAA funguje na principu vyhlazení obrazu spojeného s matematickou analýzou detekující hrany. Co se týče kvality vyhlazení, v případě detekce ideální hrany je vyhlazení na špičkové úrovni. Problém je ovšem v algoritmu detekujícím hrany. Ten při analýze obrazu jednotlivé hrany nedokáže správně rozlišit a kromě skutečných hran detekuje i písmo nebo zrnité plochy jako je tráva, stromy a podobně. I tyto plochy jsou následně vyhlazeny a obraz je ve výsledku nepřirozeně rozmazaný. V praxi přitom na každé scéně najdete takových příkladů hned několik, trpí především texty napsané drobným písmem. O lepší kvalitě vyhlazování ve srovnání s klasickým multisamplingem proto nemůže být vůbec řeč. Pravdu má naopak nVidia u hardwarových nároků. Ty jsou skutečně velmi nízké a zapnutý efekt FXAA vás ve většině případů připraví maximálně okolo deseti procent výkonu.
Pokud srovnáme FXAA a ekvivalentní morfologické vyhlazování AMD, vychází mi jako jasný vítěz FXAA. Jak se můžete sami přesvědčit u staršího testu MLAA, FXAA vyhladí výrazně větší procento hran, rozdíly jsou jasně patrné na první pohled. Na druhou stranu je nutné dodat, že za doslova za pár dní AMD vydá ovladače Catalyst 12.4 a v nich představí druhou generaci morfologického vyhlazování. Na plnohodnotné srovnání proto ještě pár dní vyčkejte do samostatného testu MLAA 2.0.
Jaký je tedy závěr? nVidia se z FXAA mylně snaží udělat něco, co není a nikdy nebude — plnohodnotnou alternativu ke klasickým režimům vyhlazování hran. Pokud je ve hře možné rozběhat klasický režim multisamplingu nebo supersamplingu, rozhodně doporučuji využít tento typ vyhlazování. Až v případě, kdy hra běžný způsob vyhlazování nepodporuje a zubaté hrany bijí do očí, vyplatí se vyzkoušet FXAA. Hrany vyhlazuje poměrně úspěšně a i když má své mouchy, osobně jeho podporu přidanou do ovladačů velmi vítám a plusů je rozhodně více než mínusů. nVidii alternativa k morfologickému vyhlazování AMD velmi chyběla a v pravidelných testech her jej stejně jako morfologické vyhlazování hodlám zkoušet u všech her, které běžné režimy vyhlazování nepodporují. Škoda, že je takových titulů stále tak velké množství.
Poděkování
