Pád Intelu by nebyla dobrá zpráva aneb proč jej potřebujeme | Kapitola 3
Seznam kapitol
Intelu se nedaří a nedaří se mu tak moc, že jejich rating nedávno snížili na BBB, tedy jenom nad kousek nad pásmo označované jako „junk“. Pád je možná zasloužený, ale ve svých důsledcích by nám, spotřebitelům, opravdu žádnou radost nepřinesl.
Zatímco se Intel ztratil v lese problémových výrobních procesů, došlo tam také k určité ztrátě orientace při směřování vývoje. Na jedné straně se hledá optimální architektura pro mobilní stroje, která kombinuje výkonná P jádra a úsporná E jádra, což podle všeho není jednoduché správně vyvážit, za druhé straně Intel poněkud zaspal v oblasti tenzorových akcelerátorů, které jsou potřeba pro AI výpočty.
Naše optika, coby optika domácích uživatelů, je obvykle limitována snahou mít co nejvyšší výkon ve hrách, což se dá benchmarkovat celkem snadno, ale je tam docela složitá interakce s GPU, které typicky vytváří ten hlavní faktor ve výkonových rozdílech. U procesorů pro specializované využití, jako je práce s AI modely nebo u serverových procesorů, je to jinak a tam se řeší jiné problémy, hlavně ty, které se týkají celkové propustnosti systému a snahy zajistit, aby se jednotlivé procesy navzájem neblokovaly, což nese jiná kritéria na architekturu procesorů.
Tady udělal Intel celou řadu chyb, která se projevila už u procesorů Atom, na které si možná už nepamatujete, protože ty svým výkonem neoslnily nikoho. Intel s nimi chtěl proniknout do mobilního segmentu, ale byl v něm zcela a beze zbytku rozdrcen ARM architekturami, které byly menší, úspornější a pro mobilní segment jednoznačně výhodnější. Z této porážky se, pokud vím, vlastně nevzpamatoval a nepokusil se znovu do tohoto segmentu vstoupit.
Další problematickou oblastí, do které se Intel pustil, jsou grafické karty. Protože se Intel zabývá vývojem procesorů s integrovanou grafikou (iGPU), je vlastně logické, že se pokusili o samostatnou grafiku Intel Arc. Ta nevypadá špatně, i když minimálně ze začátku měla velké problémy s kompatibilitou a se softwarovou podporou (ona obecně softwarová podpora Intelu pokulhává, mě se v notebooku šprajcly nějaké pozůstatky po jejich wifi utilitě a nemůžu se toho za boha zbavit).
Zásadním problémem u intelovských grafik je ale to, že Intel podle všeho podcenil hlavně to, že pro mnoho aplikací je důležitější jejich výpočetní síla než renderovací výkon. Z toho dnes těží hlavně Nvidia, pro kterou jsou moderní grafiky hlavně obří tenzorové akcelerátory – a která se, podle všeho, stále zaměřuje hlavně na akceleraci AI výpočtů pro naše báječné uměle inteligentní textové modely a další vychytávky, které nám přinášejí AI revoluci. Tak tuhle revoluci Intel zaspal – a podle všeho se mu nedaří náskok konkurence rychle a efektivně dohonit.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
