Pentium Dual-Core E6500K a dalších 30 procesorů v testu | Kapitola 7
Seznam kapitol
Před pár týdny jsme si ukázali, že pro herní počítač je stále dvoujádrový procesor solidní volbou a důležitá je spíše frekvence než počet jader. My si dnes představíme specialitu, kterou v Evropě nekoupíte - Pentium Dual Core E6500K s odemčeným násobičem. Na závěr vás čeká soutěž a vítěz tento CPU od nás obdrží.
Test měření v SuperPi (1.50 XS) zařazuji z důvodu jakéhosi "etalonu" výkonu procesorů, který se stále používá a mnozí mu dávají značnou váhu. O světové rekordy v této aplikaci se stále bojuje a výkon architektury, práce s cache se jasně prokáže. Program používá pouze jedno jádro, k plnohodnotnému běhu jsou ale dvě jádra vhodnější, mám to vyzkoušeno. U nové metodiky zřejmě tento test vypustím, nebo nechám jen jeho základní průchod 1M.
Aplikace wPrime (2.0) je zde ze stejného důvodu jako SuperPi. Výhodou tohoto programu je ale schopnost využít všechna jádra procesoru, což předchozí test neumožňuje. Jako více vláknový tester je tato aplikace vhodná a budu ji zřejmě používat i v nové metodice.
Test Linpack je jednoduchý ukazatel maximálního teoretického výpočetního výkonu v jednotkách FLOPS. Protože je složitější u původní aplikace testovat procesory Intel i AMD (každý potřebuje jiné knihovny), zvolil zjednodušení v použití aplikace LinX (nyní verze 0.63).
Ta používá knihovnu MKL verze 10.2 jež běží i na procesorech AMD. Pro detailisty, je rozdíl ve výkonu procesorů knihoven pro AMD (ACML 4.x) a Intel (MKL 10.2) u procesorů AMD velmi malý u Intelu ale vyšší. Jednoduše řečeno, je lepší použít MKL knihovnu, kde podává dobrý výkon Intel i AMD než ACML, kde je výkon AMD skoro stejný jako s MKL ale Intel znatelně zaostává. Objektivnější je tedy použít knihovnu, jež nikoho neznevýhodňuje, což je MKL.
V tomto případě jde o labutí píseň tohoto benchmarku, u nové metodiky bude vyškrtnut. Ve své době šlo o náročný test, který ale neumí využít více než jedno jádro CPU. Tradičně se v testu lépe daří procesorům AMD, jejichž instrukčním sadám je uzpůsoben už od doby Athlonů 64. Dnes je dávno překonán i když některé jeho části jsou vzhledem k výkonu CPU zajímavé. Test měří výkon v reálných úlohách, nikoli syntetických. Škoda, že nevyšla jeho novější verze, klidně bych ji v metodice ponechal.
Dva herní benchmarky (poslední verze s patchem) z dílny Futuremark také není nutné nijak představovat. Každý z vás jistě test zná a nejednou jej spustil. O herním výkonu nám tento test neřekne zhola nic, ovšem jako porovnání výkonu procesorů je hlavně novější 3DMark Vantage skvělý. Starší test nám také z metodiky vypadne, neumí využít více než čtyři jádra CPU, novější verze ano.
O starém PC Marku 2005 už jsem hovořil a jeho výsledky jsou zde jen z nutnosti vzhledem k dřívějším testům. Reálný výkon dnes už tento test nezobrazuje reálně, výsledky jsou hodně nevyvážené mezi počtem jader a frekvencí. Výsledky jsou tedy hůře interpretovatelné, a v příští metodice bude zcela jistě vypuštěn.
Posledním teoretickým testem, snad jediným k něčemu je PC Mark Vantage. Ten skutečně věrně (možná až moc vehementně) simuluje zatížení počítače v domácích i firemních činnostech. Věnuje se práci s fotkami, videem, webem a mnoha dalšímu využití. Jako test aplikačního výkonu moderních počítačů je skvělý, i když trvá hodně dlouho. V příští metodice bude ponechán a rozdělen na více částí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
