Podivná móda prťavých klávesnic: Proč nám berou ergonomii? | Kapitola 4

Pro mě jsou moderní mechanické spínače všechno jeden a ten samý šmejd. Pokud chci opravdu dobrou klávesnici, musím jít obvykle do minulosti, protože překopávat ty moderní jsou podle mě úpravy na úrovni jako jestli váš tuningový Rapid bude výš anebo níž a jestli bude mít RGB podsvícení. Neměníte velikost klávesnice, neměníte její layout, neměníte nic podstatného. Na začátku si vyberete typ spínačů, nevidím důvod, proč je později měnit. To, co s klávesnicí ve videu provozuje jeho autor, považuji za hobby srovnatelné s malováním postaviček ve Warhammeru, ale význam tam kromě toho, „že si to celé můžu předělat podle sebe“ vidím nulový.

Poté, co mi rukama prošlo dobře deset specializovaných kompaktních herních klávesnic, vidím jejich hlavní rozdíly hlavně v layoutu. Jde o to které klávesy vývojáři vyhodili a které nechali, což se zásadně projevuje na ergonomii používání. Je podstatné ověřit si, zda máte samostatné klávesy F1-F12, protože pokud na klávesnici nejsou a použít je můžete jen v kombinaci s Fn přepínačem, bude práce dost komplikovaná. 

Pak jde o další klávesy, které rutinně používáte – a věřte mi, že ani nevíte, že spoustu z nich rutinně používáte. Já například na kompaktních klávesnicích zjistil, jak často potřebuju klávesu End. Jsou klávesy, které možná často nepotřebujete, jako je Insert nebo PrintScreen, ale to je individuální (uživatelé ). Buď jak buď přítomnost či nepřítomnost kláves na klávesnici změnit nemůžete.

Další zásadní věc, kterou nemůžete změnit, je velikost kláves – a na tom jsou modovatelné klávesnice mnohem hůř než ty obyčejné. Vyměnitelnost switchů znamená, že jsou všechny úplně stejně velké, takže pokud chcete klávesnici s většími klávesami anebo s menšími klávesami, máte prostě smůlu. Další věci, jako je výška chodu, se dají modovat jen omezeně. Výška sepnutí se nedá ovlivnit vůbec. 

Pokud se mě ptáte na to, jestli lidi, co si modují a tunují klávesnice považuji za cvoky, pak prostě odpovídám ano. Podle mě jde o výbornou cestu jak vyhodit spoustu peněz za něco, co je ve finále podstatně horší, než když si nakoupíte víc normálních klávesnic, z nichž jedna bude na hraní a jiná na práci.

Problém je v tom, že tyhle vyfešákované frajeřiny mají opravdu omezenou použitelnost na práci, protože jejich zdánlivá upravitelnost jen maskuje fakt, že obvykle nemají dobrou ergonomii. To, co se objevuje u těch nejmenších, je obvykle snaha napráskat klávesy hned vedle sebe, čímž za nemalé peníze získáte ergonomii klávesnice Commodoru 64. Úplně typicky se to projevuje v tom, že tvůrci umístí šipku nahoru hned vedle Shiftu, čímž získáte unikátní feature, kterou nazývám „označit řádek nahoře a přepsat ho stiskem další klávesy“. Mezera mezi těmi klávesami má prostě důvod!

Skutečně existují dobré důvody, proč vývojáři z IBM navrhli svoje klávesnice tak, jak je navrhli. To nebyli žádní cucáci, terminálové klávesnice dělali od samých začátků a na Modelu M je to znát – například blokem řídících kláves Print Screen – Scroll Lock – Pause, které dnes nemají moc význam. I tak je ale inženýři z IBM dali do samostatného bloku a nenalepili je přímo na funkční klávesy!