Podvodné reklamy: Kdo je za ně zodpovědný? | Kapitola 3

Podle studií je objem falešné reklamy na internetu až 10 %, což je šílené číslo. Dále pak panuje představa, že internetové podvody jsou problém starší a naivní generace, což je pravda jenom částečně: Ukazuje se, že mladší generace je schopná technicky odhalovat podvody (všímají si URL, ví, že mail s odkazy je pravděpodobně riziko apod.) a také více sdílí informace o podvodech. Zároveň ale snáze podléhají tlaku okolí a stávají se oběťmi internetového hype, jako memecoiny nebo NTF art, jako byly Bored Apes Club. Pamatujete si na scamy, jako byly Honey, které podle všeho oklamaly i řadu sofistikovaných youtuberů? Právě technické znalosti a to, že „ví, co zrovna frčí“, vede často mladší generaci k přehnané sebejistotě o tom, že je prostě nelze podvést.

Starší generace může nebo nemusí mít technickou způsobilost odhalit podvody (starší technici mají ve skutečnosti vyšší šanci odhalit podvod, protože znají technické detaily funkce internetu). Mají obvykle vyšší obecnou sociální inteligenci a znají manipulativní techniky, ale často jsou překvapivě zranitelní v oblasti empatie (podvody založené na žádostech o pomoc, falešné charity), a to zvláště v kontextu širší rodiny – právě proto u nich fungují podvody typu „teto, stal jsem se obětí autonehody a potřebuji rychle peníze na odtah“. Starší generace má obvykle problémy pochopit věci, které jim nedávají smysl, jako jsou kryptoměny a NFT, což je vede k vyšší podezřívavosti.

Je tedy zjevné, že různé generace mají svoje různé scamy, které míří na jejich specifické slabiny. S tím se můžeme setkat například i v seriálu South Park, kde se zabývají scamem se zlatem, které mířilo na americké seniory a nabízelo jim „cenné šperky, vhodné jako dárky pro jejich vnuky“. Předražené šperky putovaly jako dárky potomkům, kteří je za zlomek ceny prodávali do frcu, odkud putovaly k předělání zpět do dotyčných zlatnictví. Výsledkem bylo něco jako perpetuum mobile odsávající peníze od americké střední třídy.

Samozřejmě můžeme říci, že problém s podvody je problém lidí, na které podvody míří. Ostatně řada podvodů je specificky navržena tak, aby mířila na nezkušené, nesofistikované uživatele, kteří mají problém určit, že jsou podváděni. Právě proto řada podvodů působí tak průhledným dojmem: Cílem je rychle odfiltrovat podezřívavější uživatele, se kterými by scammer jenom ztrácel čas – a zaměřit se na ty, kteří „zaberou“. To potvrzuje určitý darwinistický charakter, kdy okrádáni jsou ti nejnaivnější, což staré tvrzení komentovalo slovy „blázen a jeho peníze budou brzy rozděleny“. 

I kdybychom přistoupili na takovouto argumentaci, je tu právě faktor sociálních sítí a dalších platforem, které podobné věci šíří. O mladém troubovi můžete říct, že to je mladý trouba, který neví o světě nic – a o podvedeném staříkovi můžete klidně říkat, že to je senil, který by se neměl vůbec plést na internet – a kdo ví, třeba by neměl už ani volit.