Pomíjivý svět IT aneb o marnosti existence ajťácké | Kapitola 2
Seznam kapitol
Práce v IT je dobře placená – ale jak je to se sebenaplněním? Spousta manažerů rychle vyhoří, protože nevidí ve své práci žádný smysl, netvoří hodnoty a snaží se jen o dosahování cílů. Ale jsou na tom počítačové technologie lépe? Naplňuje ajťáky jejich práce? A jak je to s osudem věcí, které vytvoří?
Před několika dny přišla zpráva, že skončila výroba telefonů BlackBerry. Tato firma dlouhou dobu dominovala trhu s telefony pro profesionály – za prvé proto, že jim dala do rukou celý systém, který jim dovolil nahradit komunikaci přes laptop – a také jim dala telefony s docela použitou klávesnicí. Dnes se všichni pošklebují nad klávesnicemi a adorují Jobsovo rozhodnutí se jich zbavit – ale řada uživatelů BlackBerry preferovala jejich stroje proto, že měly použitelné klávesnice a nedají na to dopustit. Ano, je rozdíl mezi těmi, kteří si s přístroji hrají a těmi, kteří je opravdu intenzivně používají.
Nicméně BlackBerry příliš otálela se změnou systému, který nebyl schopen konkurovat iOS a Androidu – a než nakonec skočila ze své hořící platformy, bylo už pozdě. Efektivně byla mrtvá už dlouho, ale teprve nedávno TCL oznámila, že už nebude vyrábět telefony a od srpna 2020 jejich prodej definitivně. Za celou platformou se zatáhne opona a všechny telefony i služby se definitivně přesunují do muzeální kategorie.
Jiným případem je pád Silicon Graphics, který lze vysledovat až k Ricku Beluzzovi. Ten přišel do SGI od Hewlett Packard a během roku a půl, co tam pobyl, popřeházel všechny výhybky: Od vlastních řešení SGI firmu jako byly procesory MIPS a operační systém IRIX nasměroval ke „standardizovaným“ produktům jako procesory Itanium a Windows NT. Wikipedie opatrně uvádí, že šlo o „kontroverzní“ rozhodnutí.
Já bych řekl, že šlo o skoro stejně úspěšný pokus „zachránit“ firmu, jak to předvedl Elop u Nokie – s tím, že Elop pouze nasměroval Nokii do náruče Microsoftu, kde efektivně pošla na úbytě, zatímco Beluzzo během roku a půl, který v SGI strávil, jednoduše poslal firmu na slepou kolej, ať tam vykolejí. Procesory Itanium byla slušná katastrofa, o které se dnes v Intelu moc nemluví – a snaha dostat Windows NT na výkonné superpočítače dnes taky vypadá tak trochu jako nepovedený vtip. Ty věci, které naopak SGI podporovala, jako OpenGL anebo Open Source, ale přežily a jsou úspěšné.
Když čtete vzpomínky techniků a inženýrů, kteří pracovali v kolabujících firmách na nikdy nerealizovaných prototypech nových generací hardware, cítíte z toho hořkost. Prakticky vždy kritizují manažery, někdy o nich mluví jenom pohrdavě, jindy je nepokrytě označují za namyšlené přeplacené idioty. V některých případech to je podle všeho pravda: Pád Commodore je dáván do souvislosti s Mehdi Alim, manažerem, který udělal v Commodore tři hlavní věci: Za prvé sabotoval strategická partnerství, jako například spolupráci se Sun Microsystems, za druhé vzal peníze vývojovým oddělením a za třetí si zvyšoval plat. Zatímco šéf IBM bral 713 000 dolarů ročně, Mehdi bral v roce 1989 1,38 milionu a další rok si to zvýšil na 2 miliony dolarů.
Vývojáři, kteří na pád Commodore vzpomínají, mluví o tom, že by „i jejich kočka dokázala firmu řídit líp“ a že pád Amigy vůbec nebyl nutný. Pravdou je, že Mehdi Ali neřídil firmu podle poptávky zákazníků, ale vnucoval jim svoje představy o tom, co mají chtít. Ignoroval periferie, které zákazníci žádali – a vnucoval jim Amigu 600, která, mezi jiným, neměla například numerický blok, takže se na ní nedaly hrát hry, které ho využívaly.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
