Pozastavení se u police: Přežijí ti maličcí? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když jsem procházel sbírky, připadalo mi, že dlouhodobě nejlepší vyhlídky na přežití mají kapesní počítače. Běžely na klasické baterky, netopily, neměly zdroje, ve kterých by odcházely kondenzátory... Ale s příchodem nových baterií se ale vyhlídky hardwaru na přežití začínají radikálně měnit.
Pokud chcete dnes hrát staré hry například z Amigy 500 či 1200, je skoro jednodušší sáhnout po emulaci. Tu moderní počítače utáhnou, problém ale nastává v případě, že sáhnete po hrách využívajících akcelerátory, jako je Blizzard 1230. Tato karta využívala Motorolu 68030 na 50 MHz – a pokud si to pamatujete, šlo o rozšíření velmi neohrabané (rozšiřující slot Amigy se s tím nedal zavřít) a taky velice horké – procesor mířící chladičem směrem dolů se měl v zátěži tendenci připéct ke stolu. Emulovat tohle může být stále problém, provozovat to je taky problém – to nejlepší, co můžete udělat, je přestavět si Amigu do toweru a celé to pořádně ventilovat.
Jaká pohoda je vedle těchto přímotopů provozování kapesních počítačů! Osadíte tam moderní Eneloopy a můžete je provozovat týden. Pokud jsou mechanicky dobře stavěné, budou pravděpodobně stále ještě živé – Hewlett Packard 200LX (1994), ale klidně i Epson HX-20 (1982)! Pokud to pracuje s nízkým napětím a malými proudy, je velká šance, že to bude žít. Podobné mašinky umírají většinou na mechanické selhání – velmi smutný případ kapesních počítačů Psion, které měly komplikovanou, ale zcela chatrnou konstrukci. Pokud se do toho nevylila alkalická baterka, je velká šance, že to pojede i po třiceti letech.
To jsem si myslel dlouho – a byl jsem přesvědčen o tom, že co platilo před lety, bude platit i dnes. Mobilním zařízením patří budoucnost, chce je každý, je jich spousta a nabízí nejen praktické funkce, ale také velký výkon pro hry. Je tedy logické, že bychom se měli při sbírání zaměřit na ně – na notebooky, kompaktní počítače, mobily a tablety. Pokud stále platí naše zkušenost, měly by tyto exponáty zůstat živé ještě velmi, velmi dlouho.
Moje pozorování tomu ale neodpovídá. Ve skutečnosti se zdá, že s těmito zařízeními čeká sběratele spousta nemilé zábavy. A začíná to už u prostého shánění!
Rozbíjí se to.
Zařízení, které lidi nosí s sebou, se rozbíjí. Padají, škrabou se, rozpadají se. Je relativně neobvyklé najít klasický počítač běžné velikosti, který by byl mechanicky poškozený – většinou je zažloutlý, zaprasený, plný prachu a v extrémním případě se stal obětí dětí, které na něj Kanagonem nalepily králíčky. Viděl jsem i kus otagovaný pájkou bastlila, ale jde o relativní vzácnosti.
Vzácností je naopak najít mobilní zařízení, které je v nedotčeném stavu. Občas se to poštěstí, někteří lidé jsou pečlivkové a jiní zase dali svůj poměrně nový telefon do krabičky a zapomněli na něj. Většinou ale ne. Hodně zařízení naleznete buď rozbitých, nebo masivně opotřebovaných, poškrabaných – jak velký kontrast proti prezentacím, kde se ukazují dokonale nedotčené kusy! Jako sběratel musíte shánět buď tyto ukázkové kusy, nebo se musíte naučit vady maskovat. A to nebývá zrovna snadné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
