Poznáme, že umělá inteligence myslí? Problém s vědomím | Kapitola 2

Intuitivně chápeme, že vědomí nějak souvisí s konceptem „já“, tedy schopností rozeznat sebe sama a svou oddělenost od světa. Jako klasické kritérium v etologii zvířat se považuje zrcadlový test: Zrcadla se v přírodě běžně nevyskytují, takže se testuje, zda je zvíře schopné rozeznat v odrazu sama sebe. Některá to dokážou a začnou zrcadlo využívat pro to, aby se prohlížela, čistila a podobně, zatímco jiná se nedokážou rozeznat, a tak se sama sebe leknou anebo na sebe útočí.

Některé testy vypadají jako legrace, ale ukazují, že řada zvířat má poměrně vysokou úroveň abstraktního myšlení. Zajímavé je například sledovat reakce opic na eskamotérské triky, tedy na „kouzlení“ – ukazuje se, že si často uvědomují, že se děje něco divného, nepřirozeného – a někdy je to docela dost pobaví. 

Filozoficky máme jako lidé problém, protože ve většině ideových systémů se ostře vydělujeme proti přírodě. Vycházíme přímo z božského, Bůh nás stvořil jinak než ostatní, podle svého obrazu anebo ze své podstaty. Pokud něco spojuje většinu světových mytologií, tak je to představa, že lidé jsou něco speciálního, něco výjimečného, něco, co nebylo stvořeno stejně jako zbytek světa – a to něco navíc, naše vědomí, je právě to božské.

Tato představa se propsala i do moderních filozofií, například do marxismu, což vysvětluje Stalinův přezíravý postoj ke kybernetice jako k „reakční buržoazní pavědě o tom, že stroje mohou uvažovat jako lidé“. Norbert Wiener byl pak sovětskými novináři popisován jako „jeden ze šarlatánů, které kapitalisté zaměňují za skutečné vědce“.