Pozoruhodná svéráz nezápadního vnímání technologií | Kapitola 2

Když sledujete problémy třetího světa, tak zjistíte, že oni vidí technologie do značné míry úplně jinak. Nám zatím ještě nepřijde divné, že si kupujeme stroje s vysokou spotřebou, oni zohledňují hlavně všeobecnou dostupnost a energetickou nenáročnost computingu. Laptop s nízkou spotřebou, který si doma můžete dobíjet ze solárních panelů má výrazně vyšší utilitární hodnotu, než nabušený desktop – nemluvě o tom, že v rozvojovém světě jasně dominují plně mobilní technologie, které využívají celulární sítě a slouží nejenom k získávání informací o světě, ale i ke sjednávání obchodů, k placení a k dalším věcem, které jsou pro tamní uživatele užitečné. 

Když jsem poslouchal přednášky kryptoaktivistů v Paralelní Polis, tak mi došlo, že pro Afriku mají kryptoměny naprosto speciální hodnotu, protože pro běžné lidi je obtížné dostat se k dolarovému účtu – ba co více, k jakémukoliv účtu, protože i tam po vás banky chtějí věci jako adresu trvalého bydliště, což tam celá řada lidí prostě nemá. V rozvojovém světě ještě všem nebylo požehnáno stavebními úřady a moudrými regulacemi, které nám dovolují bydlet opravdu za draho, ale legálně. Tam si lidi prostě uplácají domek z čehokoliv, z čeho se udělat dá, protože zkrátka potřebují střechu nad hlavou.

Takoví lidé nemají oficiální adresu trvalého bydliště, a tedy ani bankovní účet, natožpak dolarový bankovní účet. Snadno si ale mohou založit svůj vlastní kryptoúčet a vést směnu přes kryptoměny, to funguje nejen u nich lokálně, ale dovoluje jim i nákup zboží ze zahraničí, protože krypto se stále na dolary celkem snadno převádět dá. To, co je u nás standardem, je tam skoro nemožné – a proto má pro ně krypto zcela jiný význam než pro nás.

Pro běžné transakce jim stačí jakýkoli lepší mobil, na který jsou kladeny jiné nároky než u nás. Zatímco u nás je mobil symbolem světového názoru, společenského statutu a u mládeže terciálního pohlavního znaku indikujícího připravenost k párování, pro ně jde hlavně o praktický nástroj pro přežití. Proto musí být odolný, těžko rozbitný, snadno nabíjitelný a nabízet rozumnou konektivitu a výkon, který stačí pro jejich praktické aplikace. A ano – musí být levný, opravdu levný, protože jejich životní úroveň, přepočítaná na mezinárodně směnitelné měny, je stále proti Západu slabá.

Zatímco my řešíme, zda má mít nový smartphone tři nebo čtyři foťáky, odstín barvy takový nebo makový a zda má být ohebný nebo mít trvale svítící displeje, Čína navrhuje pro Afriku a další rozvojové země modely, které jsou levné, praktické a odolné. Procesory, respektive kontroléry, které takové stroje pohánějí, nám mohou připadat směšné, ale o to tam nejde. Jde o to, že když se něco stane a například přijdou záplavy, tak odolný, neutopitelný a solárním panelem nabíjitelný mobil má pro tamní populaci hodnotu celého života. (Pro cestu třeba do Afriky si můžete koupit odolné telefony na Alze.)

Svéráz rozvojových zemí vede k tomu, že se u nich IT vyvíjí jinak než u nás. Zhruba do konce 80. let byl vývoj technologií omezený jenom na vyspělejší země, tedy Ameriku, západní Evropu, Japonsko a potom satelity, které se snažily o klonování, což byla zpočátku Jižní Korea, Austrálie a další země. Svého druhu satelitem byly i socialistické země, jež na tom byly tak blbě, že se primárně klonovalo – a to, co si místní vyvinuli sami, bylo obvykle o pět a více let pozadu.

Později se k tomuto klubu „ambiciózních“ přidaly i vyspělejší státy Jižní Ameriky – a technologie také začaly mířit na Blízký východ, který má svou vlastní svéráz, jako například že píše opačným směrem než Západ (a jejich knihy se z našeho hlediska čtou taky naopak, zezadu dopředu).

S tím, jak se k vývoji technologií začal připojovat rozvojový svět, ale vznikalo něco nového. Zatímco socialistické země procházely podobnou evolucí jako ty západní, rozvojový svět začal „naskakovat do rozjeté lodi“ a prostě minul nejen celé technologické generace, ale doslova i celé třídy technologií, což mu paradoxně v některých aspektech dovolilo Západ předehnat. Příkladem může být jihovýchodní Asie a její mobilní revoluce, která přinesla mobilní platby podstatně rychleji než na Západě. Oni zkrátka přeskočili klasické kreditky, počítačové aplikace, webové aplikace – a naskočili rovnou do těch mobilních.