Proč se hádáme nad věcmi, které nemůžeme mít?
Článek Proč se hádáme nad věcmi, které nemůžeme mít?

Proč se hádáme nad věcmi, které nemůžeme mít?

Michal Rybka

Michal Rybka

7. 11. 2020 03:00 61

Seznam kapitol

1. GeForce nebo Radeon? 2. Auta na baterky? 3. Je to přece k ničemu 4. Hlavně si to zdůvodnit 5. Tak proč to, sakra, děláme?

Jedna z největších záhad, která mě nepřestává fascinovat, je kontinuální flamewar nad drahými a často zcela nedostupnými produkty. Začalo to už v osmdesátkách, ale pokračuje to dodnes. Je to drahé? Není to vůbec dostupné? Nevadí, pojďme se pohádat, co je lepší!

Reklama
Reklama

V poslední době jsem narazil na zajímavý fenomén: Vedou se hádky o to, jestli je lepší koupit novou grafiku od Nvidie, anebo od AMD. Fór je v tom, že si nemůžete koupit ani jedny: Ty první jsou vyprodané a ty druhé ještě nejsou na trhu. Přesto kolem toho panuje slušná flamewar, jako by si lidi vybírat mohli. To, že máme momentálně smůlu a nemůžeme si upgradovat na žádné grafiky nejnovější generace, nám ale v hádkách nezabrání.

Je to takový sport, takový tradiční sport. Když jsem uvažoval o tom, kde se to bere, uvědomil jsem si, že to s námi bylo odjakživa. Tak kupříkladu za socialismu existoval zásadní spor mezi fanoušky osmibitů Atari, kteří se hádali s fanoušky Commodore – hlavně o to, kdo má lepší grafiku a tak podobně. Pokud do místnosti vstoupil někdo, kdo měl ZX Spectrum, spojili se proti němu, protože z jejich hlediska to snad ani nebyl počítač.

To vše se odehrávalo v situaci absolutní počítačové nouze, protože na vnitrostátním trhu Československé socialistické republiky jste si volně ani jeden z typů koupit nemohli. Pokud jste měli příbuzné, kteří vyjížděli do zahraničí, mohli vám buď něco přivézt rovnou anebo při návratu povinně směňovali všechny valuty za tuzexové poukázky alias bony. Tato směna byla pro socialistický stát důležitá, protože bez valut moc nefungoval – a kdyby lidi nevraceli valuty státu, tak hrozilo, že jich časem shromáždí dost na to, aby s nimi mohli zdrhnout. No a tak jste si s bony zašli do Tuzexu a koupili si tam Atari 800, protože to se za bony koupit dalo.

Takže – přestože jste si za normálních okolností nemohli koupit žádný ze jmenovaných počítačů, nezabránilo to diskusím o tom, zda je lepší mít ten anebo onen. Sofistikované debaty zahrnovaly dostupnost herních titulů, jejich implementační kvalitu, kvalitu audia, počet barev, tabulkový počet barev, počet barev, které z toho někdo dostal trikem, rychlost periferií (jako by většina měla na floppy jednotky) a tak dále a tak dále.

Ve skutečnosti byla situace tak drsná, že jste buď měli „strýce v Západním Německu“ – a ten vám poslal to, co mu přišlo zajímavé – anebo jste koupili doslova cokoliv, co bylo. Já musel jet se svým otcem nočním vlakem do Žiliny, kde náhodou měli Sharp MZ-811 (jo, ten blbej, ten bez kazeťáku) – jiná volba nebyla. Nic jiného se za československé socialistické koruny koupit nedalo! Známý, který si také koupil v Praze Sharp, mi vyprávěl, že než ho dovezl z obchodu k sobě domů, dostal cestou čtyři nabídky na odkoupení za vyšší cenu. Ano, takhle to za socíku vypadalo!

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning