Rákosku na ně! Proč od sebe umělci opisují? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Umělci od sebe opisují, inspirují se, přepracovávají se a remixují se. To se ale některým „vlastníkům práv“ nelíbí – a tak se rozhodli brutálním způsobem zasahovat i při využití zcela drobných částí jimi vlastněných děl. Stačí pár sekund hudby s úryvkem z jiné skladby a příjmy z kanálu s miliony odběratelů putují místo autora videa k Sony Music.
Příkladem může být legenda o prokleté princezně, která se každou noc mění v démona a zabíjí stráže, které ji mají hlídat. Je to velmi stará legenda, zcela jistě pohanská, ale nevím přesně jakého původu, vypadá to nejspíš na Indii anebo Persii. Z ní vznikla její klasicky slovanská pohanská verze, která se jmenuje Vij. Pak se proměnila v křesťansko-pohanskou verzi, kterou zapsal Gogol a vznikla podle toho opera, ale také byla několikrát filmově zpracována, například v téhle docela husté sovětské verzi z roku 1967. Tato verze je temná, hlavní hrdina v ní umírá. (Existuje od toho i porno verze, ale tu si najděte sami.)
Vijovi velmi podobný příběh najdeme i v italské tradici, která je už ale čistě křesťanský a pozitivní, tam hlavní hrdina vyhraje. Pak se tento příběh dostal do německé tradice a potom k nám, takže ho Božena Němcová zapsala jako „Spravedlivého Bohumila“. Už tato verze se od Vije hodně liší a docela se liší i od italské verze. Poslední iteraci představuje televizní pohádka Spravedlivý Bohumil (1998), ve které už z pohanství nic nenajdeme. Ve srovnání s rusko-ukrajinskou verzí je to usedlé a velmi decentně mravoučné.
Srovnejte si tyto verze – vidíte, co je to transformativní užití. Ale pozor, cesta příběhů nikde nekončí, takže italská verze pohádky se v roce 2009 přesunula do Japonska jako strašidelný příběh kresleného seriálu Kaidan Restaurant – a nepochybuji, že se někde objeví znova.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
